Může směřovat imaginativní jazyk k něčemu, co shledáme hotovým, dokončeným? Mohou haptické, materiálové a tvarové kvality spět k ultimátnímu stavu? Nebo lidská postava, její vnitřní svět, otevřený nečekaným a iracionálním událostem a vlivům? Čím redukovanější a osobnější přístup, formálně čitelnější, tím je možnost artikulace konkrétních sdělení rozostřenější.

  

Sabina Knetlová intuitivně hledá v historii klasického sochařství, mytologii civilizační i osobní, s pevným vědomím nemožnosti podat dokončenou zprávu. Předkládá příběh o sobě a světě kolem s maximální otevřeností k tomu, co právě přichází. Jako když návštěvník vstupuje do prostoru s jejím dílem a oči jejího díla, byť jen na okamžik, pohlédnou do návštěvníkova vnitřního světa.