Rozptýlený disk

úvodní performance:
Procházet se okolo tahat plechovky na strunách visících z vašich šatů
Příběh pokroku
Vlastenecká píseň pro dechovou sekci
R-O-Z-V-O-D.

Prezentace Richarda Sidese & Angharad Williams

Transparentnost. Dává to někomu smysl? (Dav jásá.) Transparentnost. (Donald Trump k Davidu Lettermanovi v Late Show, říjen 2012.)

Na Capitol Square bylo na sto tisíc lidí, možná i dvakrát tolik. Jednotlivce, tak jako částice v atomové fyzice, nebylo možné spočítat, ani určit jejich polohu a předvídat jejich chování. A přesto jako jednotná masa ten obrovský dav udělal přesně to, co od něj organizátoři stávky očekávali: sešel se, spořádaně pochodoval, zpíval, zaplnil Capitol Square a přilehlé ulice, a byť sebou šil, tak trpělivě ve svém neurčitém počtu stál v jasném poledním slunci a naslouchal řečníkům, jejichž nestejnoměrně zesílené hlasy narážely na slunné fasády Senátu a Direktoriátu, odrážely se od nich a pak burácely a prskaly nad neustávajícím tichým hukotem davu. (Ursula Le Guin, The Dispossessed, 1974.)

Máte právo mlžit, zejména o sobě. (Edouard Glissant, Philosophie de la Relation, 2009.)

Problém obsažený determinací a indeterminací je v hudbě vždy přítomen, a to jak u jejího skládání, tak i ztvárnění. Dvě ztvárnění stejné skladby nikdy nejsou zcela stejná. Pohybují se kolem toho, co můžeme považovat za ideální ztvárnění a jsou závislá na chybách a stylu hráče. To je pochopitelné.

[Je toto konec Západu takového, jakého ho známe?
To je konec Západu takového, jakého ho známe 4. (Anne Applebaum v The Washington Post, březen 2016; Carl Bildt v The Washington Post, listopad 2016.)

Determinace představuje velmi důležité a hluboké téma, a to zejména pokud se jí zabýváme na pozadí fyziky a počítačové vědy. Víme, že od dob Kopernika a Keplera jsou pohyby planet a dalších nebeských těles definována geometricky. Díky Newtonovi se gravitační teorie zdála být tak přesná, že opakující se pohyb planet bylo možné předvídat a předpovídat až do konce věků.

Je to podobné jako říct, že člověk dostane notový záznam, zapamatuje si ho a pak už ho jen hraje. Teorie o pohybech planet se totiž nezabývá vlivy ostatních nebeských těles – včetně vzdálených galaxií – výsledkem čehož předpokládané pohyby nejsou vždy v souladu s teorií. Pohyby v daleké budoucnosti ostatně nelze přesně předvídat – zdánlivě předvídatelné pohyby jsou ve skutečnosti nepředvídatelné.

Oblast vědy zabývající se těmito úkazy je dnes známá jako „chaos“ a zákony ovládající odchylky chování jsou způsobovány „podivnými atraktory“, což je termín používaný v současné fyzice.

[Jsem pýcha. Pyšný kořen všeho zla.
Jsem Superbia, první ze sedmi hlavních hříchů. Jsem vždy první.
Strom hříšnosti vyrůstá ze mne. Mých šest dcer je jeho zakázanými plody: 
nestřídmost – lenost – lakomství – hněv – závist – smilstvo.
Však se sami podívejte, jak Lucifera Superbia, její učitelka, tažena šesti menšími hříchy
vítězně jede na vlastní svatbu se světem v doprovodu své družiny a posluhovačky Blasfémie.] (Úryvek textu ze Superbia od Ulrike Ottinger, 1986.)

Při přehrávání notového záznamu nebo něčeho jiného zpaměti narážíme na překvapivě podobné problémy. Nikdy neslyšíme stejný výsledek dvakrát.

Díky tomu je možná přednes tradiční hudby zajímavý: schopný hudebník vždy přinese něco neočekávaného a esteticky zajímavého. Je také zajímavé vidět, jak bylo téma nepředvídatelného – tedy překvapení – předvídáno na úrovni skladby; jak bylo při práci na skladbě nakládáno s determinismem a do jaké míry tvořil nedílnou součást skladby. (…)

[Vychází slunce.
Tvůj syn vychází] (Kate Bush, Cloudbusting, 1985. Soundtrack k Burger und Ther Marka Thera.)

Skladatel pohybující se v oblasti rytmické hudby čelí problému očekávání u rytmu. V dějinách vývoje rytmu je patrná tendence k rostoucí komplexitě založené na stupni neočekávatelnosti toho, co může přijít po jakékoli hudební události. Jedná se proto o přístup založený na nedeterministickém způsobu myšlení. (Iannis Xenakis, Determinacy and indeterminacy, Organised Sound, 1996)

Rozptýlený disk dosud není plně pochopen. Astronomové mají za to, že vznikl, když se díky přitažlivosti vnějších planet, především Neptuna, „rozptýlily“ objekty v Kuiperově pásu8. Na rozdíl od většiny objektů ve sluneční soustavě, jež se pohybují po kulatých a plochých dráhách, tělesa rozptýleného disku se mohou pohybovat všemi směry. (“Scattered Disc”, Simple English Wikipedia.)