Rozhraní: Tvorba a výzkum

Výstava Rozhraní: Tvorba a výzkum představuje další kapitolu z cyklu výstav studujících doktorského studijního programu Mezioborový výzkum prostřednictvím vizuální umělecké tvorby na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara. Ti se ve svých projektech pohybují na pomezí umění, vědy a technologií a jejich práce často překračují tradiční hranice jednotlivých disciplín. 

Vystavená díla nejsou jen výsledkem intuitivní tvorby, ale vycházejí z dlouhodobých experimentálních výzkumů. Studenti pod vedením školitelů rozvíjejí témata, která propojují estetické, technologické, psychologické, sociologické a filozofické roviny. Zabývají se například principy vidění a zobrazování, možnostmi manipulace a verifikace i proměnlivostí vjemu a zkušenosti v současném světě. Rychle se vyvíjející technologie dávají umění příležitost zintenzivnit smyslový zážitek a otevřít nové dimenze vnímání. Zároveň ale kladou otázky po limitech, ztrátách a nových formách orientace ve světě.

Tak jako už například renesanční tvůrci pojímali umění jako komplexní způsob porozumění světu, i dnešní doktorandi chápou tvorbu jako nástroj zkoumání – nejen vizuálně formálního, ale i mnohostranně racionálního. Jejich výzkum přesahuje uměleckou oblast a nachází uplatnění i v dalších oblastech – od vědeckého výzkumu po společenské aplikace.

Výstava představuje průběžné fáze výzkumu – fragmenty, stopy, otázky. Nejde o definitivní výstupy, ale o dokumenty cesty, která často vede přes slepé uličky, odbočky a nejistoty. Součástí výstavy je i tvorba, která není přímou součástí doktorského projektu, ale probíhá souběžně, v rámci umělecké činnosti autorů. V některých případech může návštěvník sledovat i vývoj jednotlivých umělců, s nimiž se setkává opakovaně, a má tak možnost vnímat proměnu jejich přístupů i zrající výzkumné otázky.

Sergey Lelyukh se ve své diser tační práci pod vedením Štěpána Grygara zabývá výzkumem vztahů mezi fotografickým obrazem, textem a ikonopisnou tradicí. Vychází přitom z vlastního kulturního a duchovního zázemí, v němž se prolínají vlivy pravoslavného myšlení, vizuální zkušenosti s ikonou i kontext současného umění a fotografie. Paralelně a nezávisle na tomto výzkumu se Lelyukh věnuje malbě – konkrétně technice akvarelu, jedné z nejnáročnějších a nejméně odpouštějících výtvarných disciplín. Zkoumá technologické i duchovní aspekty malířského procesu, tradiční metody i samotné médium jako nositele smyslu a řemeslné zkušenosti.

Michal Poustka, jehož školitel em je Jaroslav Vančát, se ve svém doktorském výzkumu zabývá digitální zkušeností, konkrétně vztahy uživatelské zkušenosti (UX) a uživatelského rozhraní (UI). Pomocí rozšířené reality (XR) testuje reakce mozku na smyslové podněty, které porušují běžné fyzikální zákony. Sleduje, jak náš mozek interpretuje viděné, co pokládáme za samozřejmé a jak snadno lze tuto představu narušit. Dotýká se tak oblasti tzv. psychotechnologií – nástrojů, které mohou lidské vědomí nejen rozšířit či uklidnit, ale i manipulovat. Jeho výzkum má přesahy do designu, edukace i terapie – takové technologie mohou sloužit k relaxaci, léčbě traumat, ale i k formování představ o světě. V rámci výstavy Poustka pracuje s jednoduchými fotografickými prostředky, jimiž zachycuje situace, které na první pohled působí jako fragmenty běžné skutečnosti. Ale právě ta se ukazuje jako ten nejpodivnější, nejabsurdnější příběh ze všech. Jsou to vizuální mikropříběhy – nedořečené, otevřené, ponechávající prostor divákově imaginaci.

Kristina Zejkanová je designérka s k onceptuálním a filozofickým přesahem. Ve své tvorbě se dlouhodobě věnuje otázkám udržitelnosti, vlivu výroby a spotřeby na životní prostředí, recyklaci a upcyclingu. Zároveň ji zajímá role médií, digitálního obrazu a vizuální prezentace ve vztahu k identitě člověka. Její dizertační práce, vznikající pod odborným dohledem školitelky Jany Potiron, se zabývá fenoménem mirror selfies a jejich dopadem na vnímání hranice mezi veřejným a soukromým prostorem. Sleduje, jak se tyto změny odrážejí v oblékání, interiérovém designu i prezentaci na sociálních sítích, které vnímá jako silný katalyzátor mainstreamizace. V aktuálním projektu představuje několik hmotných, upravených ready-made předmětů, do nichž se propisuje každodennost, simulaci i posouvané mantinely intimity. Zejkanová tak otevírá otázky po identitě zrcadlené nejen v digitálním prostoru, ale i ve věcech, které nás obklopují.

kurátorka: Daniela Kramerová

místo konání: Galerie Inkubátor (v budově fakulty)