Rezonance nehraných strun

Hudba je pro člověka specifickým prostředkem poznávání světa i mezilidské komunikace. Vnímání hudby a rytmu je psychickou tvořivou aktivitou, v níž se rozehrávají všechny vrstvy lidské osobnosti. Rytmus společně s melodií vytváří mix, který nás dokáže přirozeně uvést do klidu, vyvolat napětí nebo také strhnout k tanci.
Termín rezonance, použitý v názvu výstavy, má svůj původ ve fyzice a souvisí s kmitáním a přenosem energie. Rezonancí označujeme také zvláštní vlastnost zvuku spojenou s rytmem. Rezonancí nehraných strun tak můžeme nazvat děj, ke kterému dochází při hře na strunný nástroj – vibrace rozehraných strun vyvolávají kmitání strun, na které se nehraje. Stejně tak mohou vystavená díla rozpohybovat diváka, předat mu energii, rozechvět jeho fantazii nebo mu rezonovat v mysli. Zákonitě také dochází k vzájemnému prolínání rytmů a vytváření specifických vazeb mezi jednotlivými díly.
Podupávání do rytmu, tlesknutí nebo pískání si melodie patří k těm nejpřirozenějším lidským projevům cítění rytmu. Zastoupení umělci vnímají rytmus po svém a rozehrávají struny, které nás nutí přemýšlet o vlastním vnímání. Z galerie se tak stává jakási laboratoř zvuků, ve které se mísí ticho i šramot, šum i melodie, a umožňuje nám slyšet i to, co je mezi řádky.
Výstava nabízí možnost nahlédnout na spojitost hudebního a vizuálního umění. Napětí, vyvolané mezi zvukem a obrazem, může způsobovat odlišné chápání jednoho nebo druhého. V tomto případě je na místě položit si otázku: Co znamená hudební rytmika ve vizuálním světě? Jak ji lze vyjádřit?
Součástí výstavy je bohatý doprovodný program, např. workshop s kapelou nebo diskuze o rytmu ve výtvarném umění.

Kurátorky výstavy: Pavlína Jakoubková, Anna Jurecová, Veronika Trubačová