Reunion

Skupina Pondělí – Reunion

Umělecká skupina Pondělí vznikla v roce 1989. Jejími členy byli Milena Dopitová, Pavel Humhal, Petr Lysáček, Michal Nesázal, Petr Písařík a Petr Zubek. Svoji činnost skupina ukončila roku 1993.

Nyní se bývalí členové skupiny (ovšem bez Michala Nesázala) opět setkávají. Po tolika letech nemůže již jít o oživení skupinového projektu, nyní jsme svědky především setkání rozvinutých uměleckých osobností. Jedno však mají stále společné: výrazné autorské zacílení se u nich pojí s vědomím, že umělecká tvorba není jen práce s konkrétním materiálem a technikami jeho zpracování, ale jde též o svébytný diskurs.  

Členové skupiny Pondělí patří k první generaci umělců, kteří si již plně uvědomují tuto diskursivní povahu umění – nejde jen o umělecká díla samotná, jejich styl či dobovou výtvarnou aktuálnost, nýbrž i o komunikaci, práci s kontextem umění a zkoumání praktik, jimiž je strukturován individuální a společenský prostor.

Postmoderní umění je v jejich podání konceptualizováno. Díla jsou dosti často zhotovena z běžných materiálů, které jsou pro autory důležité svoji významovou a emocionální hodnotou, jež v sobě nesou. Citlivost se mísí s ironií a odstupem. Intervence do stávajícího prostředí, instalace a objekty jsou základními metodami jejich práce.

Stejně tak si uvědomují, že se proměnilo i pojetí umělce samotného, jeho práce je chápána mnohem civilněji. Je opuštěna představa o umělci coby výjimečné osobnosti, role umělce je v jeho schopnosti rozvíjet a formovat interakce mezi předměty, příběhy, tvůrčími záměry, diváckými očekáváními a zvyklostmi; jde o vytváření rámců, v nichž se umělecký zážitek může ustanovovat a rozvíjet.

Nenápadné umění skupiny Pondělí se i ve svém historickém odstupu ukazuje jako stále aktuální a inspirativní. Uvažujeme-li co z postmoderního umění devadesátých let zůstává přítomné a činné, není to ani tolik dobová postmoderní malba nebo architektura, nýbrž právě konceptuálně civilní postupy skupiny Pondělí.

Výstavní projekt Reunion nám přibližuje současnou tvorbu bývalých členů skupiny Pondělí. Představuje nám jejich nedávně vzniklá díla v reprezentativním formátu. Umělecké individuality se rozvinuly a diferencovaly – připomínka skupiny Pondělí tu neslouží jako nostalgický odkaz, ukazuje spíše, že to, co z ní trvá není nějaká konkrétní forma, ale společně sdílená výchozí umělecká energie, jež pomohla vynést všechny zde vystavené do jejich současných pozic.

Kamil Nábělek