Ready to kill (This time is this time)

Tomáš Absolon / P. Cinka / Sarah Dubná / Alžběta Krňanská / David Krňanský / Martin Lukáč / Julius Reichel

Výstava bude k vidění skrz výlohu a nebo po předběžné domluvě na berlinskejmodel@gmail.com. 

“Vítr si pohrával s odpadky v rohu ulice”

Neznámý autor

“Výstava Ready To Kill je od začátku koncipovaná jako dialog, který jsem v průběhu několika týdnů navazoval v úzce vymezeném prostoru. Dialog mezi mnou a umělci/umělkyněmi jejichž díla mne přitahovala, oslovovala a nutila mne k jejich zkoumání. Nebo to bylo tak, že já jsem vybrané umělce přitahoval a oni mne podrobovali zkoumání skrze jejich obrazy a kresby? Ať už to bylo jakkoli, nakonec jsem se s každým vybraným umělcem/umělkyní sešel v jejich atelieru a oslovil je k participaci.

Záměrně jsem sestavil skupinu, která si přivlastňuje médium malby, abych tak mohl definovat tvar profilu, v kterém se jejich výtvarný jazyk buďto potkává, nebo se nevědomky navzájem od sebe odráží.

Tomáš Absolon soustředí svou pozornost do několika možných řešení, která se rozvíjí od minimalistických kružnic až po složité organické tvarosloví. Přitom si však ponechává velmi specifické barevné spektrum, pro jeho práci v poslední době tak charakteristické.

Kresby P. Cinky vypadají jako studie k velkoformátovým malbám. Jsou však pouhým záznamem autorovy obsese v hledání a definování prostoru skrze nahodilé skladby črtanců a barevných ploch.

Sarah Dubná v nejnovějších pracích na papíře kombinuje plochy barevných kusů papíru s jemnou linkou kresby. Fragmenty, které se nahodile uvolňují do plochy papírů, vytváří dojem záznamu, ale jedná se spíše o rafinované kompoziční řešení.

Plátna, která vznikají od minulého roku v ateliéru Bety Krňanské, jsou definována ornamentálním tvaroslovím, které je převzato z aténských schodišť, zábradlí a okenních mříží. Za dekorativním ornamentem se však skrývá velmi sofistikovaný výklad plný odkazů do světa sociálních sítí.

Martin Lukáč se v nejnovějších obrazech jakoby navrací k odkazům moderního malířství, ovšem s velmi vtipným komentářem. Jeho obrazy jsou plné barev, linek a vrstev která mohou připomínat zatíší s lahví vína, ale také rozmazaný nápis ala postgraffiti 21. století.

Julius Reichel maluje, maluje a maluje. A momentálně ve svém ateliéru maluje obrovská plátna, která předkresluje, vybarvuje a po zdlouhavém procesu je nakonec celá zatře, až pak je spokojený.