Projekt зараз – Platforma pro začínající ukrajinské umělce a kurátory

Když 24. února 2022 vypukla válka na Ukrajině, kulturní a vzdělávací instituce po celé Evropě zřídily nové programy a možnosti na podporu umělců, kteří byli nuceni zemi opustit. Kurátor Jan Van Woensel v reakci na tyto události během pěti měsíců připravil projekt зараз [zaraz] neboli “teď”. Platforma umožňuje začínajícím umělcům a kurátorům z Ukrajiny díky podpoře Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara zapojit se do rezidenčního a výstavního programu Galerie Ladislava Sutnara.

Po zveřejnění projektové výzvy pořadatelé obdrželi více než 150 portfolií a přihlášek, z nichž byly nakonec vybrány dvě umělkyně a jedna kurátorka. Mariia Ralemska, Alyona Tokovenko a Kateryna Tsyhykalo z Kyjeva jsou tak prvními účastnicemi programu зараз a od srpna do října budou pracovat na site-specific projektech, uměleckých dílech a výzkumu. Galerie Ladislava Sutnara se pro tyto účely během září dočasně promění v jejich ateliér a návštěvníci budou moci výstavu sledovat už v průběhu její tvorby – jedná se totiž o projekt ve formátu exhibition-in-progress, který se rozvíjí a mění s tím, jak umělci postupují ve své práci.

Výstava rezidence зараз bude zahájena 27. září v 18:30 proslovy Kateryny Tsyhykalo a Jana Van Woensela. Зараз bude zároveň v sobotu 24. a neděli 25. září součástí Víkendu otevřených ateliérů. Během obou dnů se v 15:00 uskuteční živý rozhovor mezi účastnicemi rezidence; umělkyněmi a kurátorkou. Po celé září zveme veřejnost a studenty k návštěvě naší galerie, v níž budou umělkyně a kurátorka z Ukrajiny tvořit. Půjde tak o jedinečnou příležitosti a navázat s umělkyněmi diskuzi a dozvědět se více o jejich tvorbě, kterou vám stručně představujeme níže.

Mariia Ralemska se ve své umělecké praxi věnuje malbě, fotografii, performanci, instalaci, designu a herectví, studuje lidské trauma a jeho potenciální trvalý vliv na psychiku a osobnost člověka. Pracuje s tématy, jako je transformace paměti, ztráta domova a nevinnosti, život a umělost, sexualita a proces zotavování se z násilných vztahů, role ženy v současné společnosti a její tělo. Jako malá Mariia snila o tom, že bude umělkyní. Běh jejího života ji vždy dočasně zavedl na různá místa poskytující jak útěchu, tak i nepohodlí a proměnil její sen být umělkyní ve skutečnost. V té touží po minulosti, kterou nelze znovunavodit. V rámci své umělecké praxe shromažďuje a integruje do ní staré fotografie své rodiny i neznámých lidí, které doplňuje o nové, osobní hodnoty, často inspirované a umocněné sny. Ralemska promítá záběry na své tělo ve snaze se znovu spojit s minulostí a zároveň z ní být trvale odstraněna. Její inscenovaný vzhled se pohybuje mezi atraktivním a groteskním, oslňujícím a ghettem, skutečným a avatarem.

Umělecká díla Alyony Tokovenko pocházejí z propracovaných myšlenkových procesů o dekonstrukci a přeměně, člověku a počítači, identitě a společenském obrazu oběti, náboženství a rituálech. Tokovenko ve svých malbách, kresbách, kolážích, instalacích, módních návrzích a performancích efektivně konfrontuje vnímání statusu uměleckého objektu jako jedinečného s řadou prvků, které mohou patřit na okraj společnosti: násilí, místa činu, matrace a provizorní přístřešky, bezdomovci, zranění a mutace, postižení, underground, vězení, extremismus a ilegalita. Její kresby s názvem „Human material“, které byly představeny na bienále ve Lvově 2022, byly převzaty ze skicáře umělkyně. Jedná se o spontánně vzniklé akce, připomínající divákovi scény psychopatické krutosti a mučení, ale i sadomasochismus, fyzické proměny, (de)kompozici lidského těla a humoru.

Kateryna Tsyhykalo je historička umění, badatelka a kurátorka výstav a projektů. Věnuje se výzkumu umění 20. a 21. století a zároveň i současných ukrajinských umělců. Je výzkumnou pracovnicí Stedley Art Foundation v Kyjevě a spoluzakladatelkou časopisu věnovaného současnému umění a kultuře: VONO. Výzkumné zájmy Kateryny Tsyhykalo se soustřeďují kolem ukrajinského umění z 60. let a dějin sochařství. V roce 2021 vydala knihu o umělci Alexandru Dubovikovi. Pracuje s nastupujícími umělci v rámci White Space of Stedley Art Foundation. Tsyhykalo je také kandidátkou Ph.D. na National Academy of Fine Art and Architecture. Její výzkum se věnuje vývoji ukrajinského sochařství během třiceti let nezávislosti země.