(c) Hana Hamplová, 80. léta

Přednáškové pásmo Ondřeje Buddeuse a Pavla Novotného spojené s tematickou prohlídkou výstavy SETINY – Bohumila Grögerová

 

Ondřej Buddeus: Tvorba jako dialog, literatura jako vztah. Grögerová, Hiršal a ti další

„Autorská spolupráce muže a ženy jako tvůrčí akt je ve své nejhlubší podstatě aktem lásky.“ (BG/JH, Kolotoč. 1977–1979) Jména Bohumily Grögerové a Josefa Hiršala jsou spojena především s experimentem v literatuře. Hledání alternativních cest literárního vyjádření, tato „[hra] ducha ve světě, kde je člověk čím dál víc manipulován“, je dlouhodobě předmětem čtenářské fascinace i odborné reflexe. Úvaha nad jejich uměleckou drahou se zaměří na méně reflektovanou oblast, a sice na literární spolupráci a její morfologii. Literatura se běžně považuje za monologické umění, zkusíme na příkladu autorské dvojice Grögerová & Hiršal nahlédnout za horizont monologického modu a sledovat jejich práci jako tvůrčí příběh mimo linii experimentu – prostřednictvím pojmů dialog, spolupráce, zrcadlení, prolínání, vztah.

 

Pavel Novotný: „Dokud se nade mnou nezavře voda.“ K rozhlasovým hrám Bohumily Grögerové a Josefa Hiršala

Rozhlasové hry slavné autorské dvojice lze bezpochyby řadit k těm nejradikálnějším a zároveň nejpozoruhodnějším rozhlasovým počinům, jaké v našem literárním prostředí vznikly. Přednáška je zaměřena na díla, jež napsali začátkem 70. let pro západoněmeckou rozhlasovou produkci. Během normalizačního temna se Josef Hiršal žánru rozhlasové hry věnovat přestal, Bohumila Grögerová se však nedala mediálním embargem odradit a s disciplínou sobě vlastní intenzivně pokračovala v rozhlasové tvorbě takzvaně do šuplíku.

 

Výstavu a doprovodné programy pořádají Památník národního písemnictví a A2 kulturní čtrnáctideník za podpory Ministerstva kultury ČR a hlavního města Prahy.