Pravda v umění

moderovaná debata: Pravda v umění

Milena Bartlová

Stanislav Kolíbal

David Kořínek

Terezie Nekvindová

moderuje Václav Janoščík

___________________________________________________

Umělci byli mezi prvními, kdo se zbavili práce s pravdou a spolu s ní i problémy realismu, génia či talentu (které byly chápány právě jako schopnost odkrývání pravd o světě i lidském nitru). Po pravdě přišli různé metody, diskurzy, fenomény, obraty (lingvistický, edukativní, kolaborativní …), prožitky, citlivosti a naladění.

Pozornost se postupně přesunula od velkých a univerzálních pravd, hodnot a příběhů, k menším „perspektivám“, „narativům“, menšinám, tělům, objektům, či materiálům.

 Dnes možná, že žijeme v době návratů. Vrací se problémy s nacionalismy, populismy ale i s pravdou a postpravdou. Možná, že podobně se také vrací malba, socha, ale i v digitálním a novomediálním umění, jakoby se znovu-objevovaly hmotné a figurativní tendence.

 Nepochybně to souvisí s novým promýšlením toho, co je to za svět, ve kterém žijeme – akcelerovaný, hypermedializovaný, a především už navždy poznamenaný klimatickými změnami a očekáváním jeho konce.

 Problém realismu (spíše než pojem pravdy samotné) se vrací s plnou silou nejen v umění: Co to znamená, podávat výpověď o dnešním světě? Jakým jazykem mluvit, když se mění nejen samotný svět, ale i podmínky toho, co považujeme za svět a pravdu? Jakým způsobem se vůbec věnovat společenským, nebo opravdovým problémům a ne jen formální a insiderské diskusi uvnitř světa umění?

————————————————————————————-

Mgr. et Mgr. Václav Janoščík, Ph.D.

Teoretik umění, kurátor, filozof, absolvent Právnické a Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, doktorát získal na UMPRUM v oboru kurátorství a teorie intermedií a designu. Získal ocenění Global leader award; Goldman Sachs 2006. Jako odborný asistent katedry fotografie vyučuje na Filmové a televizní fakultě AMU a na katedře teorie a dějin umění AVU, externě pak na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Organizoval řadu konferencí a výstav.

prof. PhDr. Milena Bartlová, CSc.

česká historička umění a publicistka. Vystudovala dějiny a teorii umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, pracovala jako kurátorka ve Sbírce starého umění Národní Galerie v Praze, přednášela na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity, Pedagogické fakultě a Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy a Akademii výtvarných umění v Praze. Specializuje se na umění a kulturu středověku a metodologii a historiografii dějin umění. V současnosti přednáší a zároveň vede katedru dějin a teorie umění na UMPRUM v Praze. 

Stanislav Kolíbal

Výtvarník, sochař, konceptuální umělec, jeden z nejvýznamnějších představitelů českého konceptuálního umění a mezinárodní moderny. Vystudoval grafický design na VŠUP a scénografii na AMU v Praze. Počátkem 60. let se ve své tvorbě věnoval převážně figuře, v pozdějších letech se přenesl do polohy abstraktní geometrie, minimalismu a kompozice se zásadním tématem, které prochází celým jeho dílem, myšlenkou lability a vratkosti odpovídající i labilitě lidské existence. Vystavoval na mnoha mezinárodních výstavách a v letošním roce reprezentuje svou retrospektivní výstavou Bývalé, nejisté, tušené Českou republiku na 58. ročníku Mezinárodního bienále výtvarného umění v Benátkách.

doc. Mgr. David Kořínek

Vedoucí­ Centra audiovizuálních studií FAMU. Je absolventem filmové vědy a estetiky na Masarykově univerzitě v Brně. Pracoval jako dramaturg v České televizi, na Mediálních studiích MU založil obor Digitální média a vedl zde Mediální laboratoř. V roce 2008 spoluzaložil s Federicem Díazem Ateliér supermédií na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, jehož byl do roku 2018 vedoucím. David Kořínek spolupracuje s nejrůznějšími produkcemi jako režisér. Od roku 2007 je členem umělecké skupiny Rafani, která pravidelně vystavuje v evropských galeriích a institucích. Tvorba skupiny zahrnuje práci s nejrůznějšími médii, od galerijních instalací, přes práce ve veřejném prostoru po videa a celovečerní dokument. Skupina je nositelem řady ocenění. David Kořínek se zabývá teorií pohyblivého obrazu vzhledem k vizuálnímu umění, je autorem odborných textů v uměleckých časopisech a sbornících. Věnuje se také kurátorské činnosti.

PhDr. Terezie Nekvindová, Ph. D.

Historička a teoretička umění, absolvovala dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kde získala doktorát. Působí na vědecko-výzkumném pracovišti Akademie výtvarných umění v Praze, zabývá se zejména českým uměním po roce 1945, výtvarným uměním a architekturou a uměním českého videoartu. Přednáší na AVU v Praze a externě na Katedře dějin umění na FF UP v Olomouci. Jako (spolu)editorka připravila řadu publikací, např. publikace Dům umění České Budějovice 2013–1998, České umění 1980–2010 nebo publikaci o manželech Ševčíkových. Autorsky se podílela na publikacích Automat na výstavu: Československý pavilon na Expo 67 v Montrealu, Budování státu: Reprezentace Československa v umění, architektuře a designu nebo Sial. Přispěla také k uspořádání mnoha výstav týkajících se oblasti českého umění druhé poloviny 20. století. K jejímu specifickému okruhu zájmu patří restaurování současného umění.