Povaleč 2018 I Jsouce zde, jsou nepřítomni
2. 8. 2018
Vernisáže
Karlovarská, 364 55 Valeč v Čechách
duben – říjen
so 9.30–12.30 h, 13–17 h
V ostatních dnech zajišťujeme prohlídky pouze po předchozí telefonické nebo písemné dohodě na níže uvedených kontaktech:
Výstava na festivalu Povaleč
bývalá kovárna v zámeckém areálu ve Valči / Former forge in the Valeč castle complex
Vernisáž / Opening: 2. 8. 2018 19:00
Během festivalu otevřeno / Opening hours during the festival: 3. + 4. 8. 11:00-20:00, 5. 8. 11:00-15:00
Fotostudio / Photostudio: Hromíno & Hrabíno: 2. 8. 18:00-20:00, 4. 8. 14:00-16:00
Vystavující umělci / Participating artists: Veronika Daňhelová, Pavel Havrda, Michal Kindernay, Johana Střížková, Verge
Kurátorka / Curator: Tereza Špinková
Produkce / Production: Šimon Janíček, Tomáš Vondráček
Grafika / Graphic design: Jan Pachta
Posledních pět let se výstavy současného umění konaly v letohrádku v zámecké zahradě. Tentokrát budou umělecká díla přemístěna na rozlehlou půdu bývalé kovárny, stojící o několik desítek metrů dál. Tmavý podkrovní prostor dává možnost vyniknout jednotlivým jevům, které leckdy nelze na první pohled zachytit. Skutečnost sama není nehybná, nelze ji zastavit a zachytit ji v celé její šíři. Je a není, uniká a zase se vrací v jiné podobě. Vědecké poznání a pitvání jevů je jen jeden pohled na děje v celém univerzu. Člověk a jeho působení je závislé na přírodě a je tomu i naopak. Všechny věci mají směr, který lze dopředu určit jen ztěží. Mění se a pomíjivě mizí v minulosti i v budoucích časech. Věci, události a samotná existence všeho není poznatelná jen z jednoho úhlu – kolísá a nabírá subjektivní i objektivní zkušenosti, vědecké i smyslové poznání.
Jakékoli znázornění skutečnosti je chápané jako systém, tedy soustava poznatků, které se pohybují v určitém „proudu“, ve stavu, který je otevřený k dalším změnám v čase. Rostlina roste podle podmínek, které ji nastavíme. Světlo se mihotá ve tmě a není zřejmé, která síla převažuje. Pravěká houba si vytvoří svůj vlastní večírek, vzpomínky z minulosti získávají jiné obrysy. Ve tmě se rozsvítí světlo a nastalé systémy a struktury vyplynou na povrch. Pohltí je půda nebo oni ji?
Jsouce zde, jsou nepřítomni. Název výstavy vychází ze zlomku textu filozofa Hérakleita, který žil cca 540 – 480 př. n. l. ve starém Řecku. Mimo jiné je znám i jinými dvěma úryvky, které vypovídají o jeho způsobu nahlížení na svět a které souvisí s výstavou. Jedná se o výrok „panta rhei“ (všechno se pohybuje a nic netrvá) a „Nevstoupíš dvakrát do téže řeky“. Je také nazýván přídomky jako „temný“ a „plačící“ filozof.