Portrét Johna Ashberyho: Olga Pek, Karel Thein, Tomáš Gabriel
Málokterý básník se do americké poezie druhé poloviny 20. století zapsal tak výrazně jako John Ashbery. Prvních šest knih vyšlo na samém okraji zájmu hlavního proudu, sedmá (Autoportrét ve vypouklém zrcadle, 1975, česky 1989) ho takřka přes noc katapultovala do záře reflektorů a vysloužila mu mnohé epigony. Jak se jeho poezie proměňovala dál?
V Čechách se zprávy o ní vynořují a téměř okamžitě umlkají v roce 1989, kdy vychází nejen překlad Pavla Dominika (Autoportrét ve vypouklém zrcadle), ale i Jaroslava Kořána (ve sborníku Dítě na skleníku). S ojedinělou výjimkou z pera Pavla Dominika (Literární noviny 1992) v češtině Ashberyho mimo (polo)veřejné šuplíky nenalézáme – alespoň do loňského roku, kdy vyšla část obsáhlé básně „Litanie“ z roku 1979 (Souvislosti 2/2014).
Večer tak představí především čerstvé překlady básní z posledních z let 2013 a 2014. Úvod do tvorby (Olga Pek), interpretace (Karel Thein), úskalí překladu (Tomáš Gabriel), dvojhlasé čtení a možná promluví i Ashbery.