Polička/Shelf – Ladislav Daněk

Bod, čára, pravítko a člověk

Bod je absolutní možnost. Čára už je čin. Tedy určitý: rozhodnutí. Rozhlédnout se. Zamyslet se. A zvolit. Čin pokračuje: kromě výchozího bodu má i druhý krajní bod. Hypotetická čára běží dál, ale lidské činy mají konec. I tak toho cestou pojme ažaž. Ubírá se po ostří nože, po minovém poli dalších nekonečných možností zamířit kamkoli. Čin pokračující ve svém rozhodnutí není samozřejmý.

Vykonat čin podle pravítka je výraz skromnosti a sevřenosti vůle. Bez zaváhání dojít k druhému bodu, vyhostit proklamativní jedinečnost a nezaměnitelnost doteku tvůrcovy ruky. Přesto by tak nemohl konat každý. Jen člověk s vůlí hledat.

Čára je východisko všech ploch i prvotní kontrast světla a tmy, zárodek pozdějších odstínů. Zakládá veškerou výtvarnou tvorbu, sama má přitom pořád větší potenciál, než stihneme za život promyslet.

Neboť čárou vzniká to hlavní nepromyslitelné – vymezení, to jest oddělení, to jest vznik něčeho – proti bezmezí, beztvarosti, apeiru; navzdory mu.

Každá čára už tu byla. Člověk jen zpřítomňuje stávající rozlišenost světa. Musí tak ale činit sám, znovu, vlastní rukou a životem; ne-li, zapadá do apeira zpět. Rozlišováním tak vzniká řád. Nebyl tu ale i ten už předtím? Nelze zjistit, dokud nezačneme hledat. Další poznání: hledáme už mezi mnoha. A najdeme ovšem jen nějaký. Některý z možných, dílčí.

Právě dost pro člověka.

Bez řádu mu nelze, potřebuje jej k životu. Nacházet, totiž hledat, odštěpek absolutního řádu, ale sám za sebe, je lidská potřeba, mohutnost i radost (bolest).

Ze základní polarity tma / světlo jsou čáry Ladislava Daňka v modu tmy. Kreslí útlými tmami, za nimiž implicite vyvstává světlo. Tak pracují i jiní, třeba básníci.

Světlo ne jakékoli, jen tak dané, nerozlišené, ale už určité, konkrétně promlouvající; takové, které si mezi tmami a skrze ně – jejich pomocí – uvědomujeme.

~~~

Tiketkniha Ladislava Daňka vystavená tento měsíc v Poličce je zvláštní, vlastně protichůdnou ukázkou jeho kreslířské tvorby, která rozhodováním, domýšlením, vymezováním (vytvářením) tvoří pokročilou vizuální filosofii. Z jeho ostatních prací na milimetrovém papíře vybočují tiketkresby tím, že body, východiska, absolutní potenciality nestanovil autor a i jeho rozhodnutí o vedení čar bylo vlastně předurčeno – nechal je vstoupit zvenčí, doslova losem – mapují především pořadí čísel tažených ve Sportce od roku 1985 do změny způsobu losování na počátku 90. let. Bázi knihy tvoří výchozí materiál sázkových tiketů, z něj se pak odvíjely kresby – de facto grafická analýza, jejímž účelem bylo z čísel již tažených předpovědět tendenci tahů v blízké budoucnosti; tato úvaha, iluzorní jen na první pohled, začala po čase vykazovat jistou oprávněnost. Kniha je tak, i přes odlišná východiska, integrální součástí nejvýznamnější linie Daňkovy tvorby: je jinak uchopenou myšlenkou, že lze nalézt řád – pokud jej hledáme.

Lucie Rohanová