Poetry Passage#2

Zatímco Poetry Passage#1 se (s Francem „Bifo“ Berardim) zaměřila na zkoumání role poezie jakožto „skrytého zdroje, který nám umožňuje přesun od jednoho paradigmatu k jinému“, Poetry Passage#2 se (s Gillesem Deleuzem) zabývá schopností poezie vytvářet smysl a (s Paolem Virnem) úvahami o jazyce jakožto transindividuální realitě, která vždy předem předpokládá veřejnou výměnu. Italský filozof a sémiolog je toho názoru, že lidský druh nesestává ze samostatných jedinců, a to právě proto, že má schopnost řeči; lidský druh je tak pro každé lingvistické vystoupení jevištěm i hledištěm.

Celkově vzato Poetry Passage#2 zapadá do všeobjímajícího zkoumání politiky velkorysosti a vytváření kolektivního hlasu, jemuž se bude Národní galerie věnovat v roce 2016. Grandiózní funkcionalistické schodiště Veletržního paláce poslouží jako prostor pro prezentaci fotografického díla Jiřího Thýna (1977, Česká republika), performativní vizuální poezie Heinricha Dunsta (1955, Rakousko) a kinematografické úvahy o čtení Alejandra Cesarca (1975, Uruguay/USA), který se ve svém nejnovějším díle „Allegory, or the Perils of the Present Tense“ (Alegorie aneb nebezpečí přítomného času, 2015) zaobírá „náhlostí jazyka“.

Kromě toho se v rámci Poetry Passage#2 představí také výtečná taneční společnost Le gens d’Uterpan (Francie), která se vyznačuje site-specific choreografií, jež se obrací k publiku a podmaňuje si prostor. Jedná se o další pokus prozkoumat rozostřenou hranici mezi jednáním (prattein) a tvorbou (poiesis) a podrobit Aristotelovu Etiku Nikomachovu a Wittgensteinovu Filozofickou gramatiku opakovanému přehodnocování v souvislosti s naturalistickou virtuozitou performativního umělce a jazykem jako přechodovým fenoménem.

„Co byrokratického by ještě mohlo být v těchto fantastických strojích, jimiž jsou lidé a básně? Stačí se trochu rozptýlit, a hned dokážeme žít na povrchu, napínáme kůži jako na bubnu a začíná ‚velká politika‘. Prázdné místo, jež není ani pro člověka, ani pro boha: singularity, jež nenáleží ani obecnému, ani individuálnímu, ani osobnímu, ani univerzálnímu; toto vše prochází skrze cirkulace, skrze ozvěny, události, v nichž je více smyslu a svobody, skutečnosti, než by byl člověk schopen vysnít a bůh uchopit. To je úkol dneška: pustit do oběhu prázdné místo, nechat promlouvat před-individuální, a nikoli osobní singularity, stručně řečeno – produkovat smysl.“  (z Logika smyslu, Gilles Deleuze)

Vystavující umělci: Jiří Thýn, Heinrich Dunst, Alejandro Cesarco

Kurátor: Adam Budak