Plastika Šiška od Čestmíra Sušky nově před roudnickou galerií

Čestmír Suška  * 4. 1. 1952, Praha

1971–1973 Střední odborná škola výtvarná, Praha
1974 zaměstnán jako propagační výtvarník  v Liberci a v Teplicích (zde se setkává se sochařem Vladimírem Šmídem, kterého dodnes pokládá za svého učitele)
1974–1980 AVU Praha, atelier Jiřího Bradáčka
1980 první samostatná výstava s Tomášem Rullerem v Klubu Křenová v Brně
1980–1981 zakladatel výtvarného sympozia Malechov
1980–1988 zakladatel Výtvarného divadla Kolotoč
1981 iniciátor neoficiální akce Sochy a objekty na malostranských dvorcích, Praha
1987–1991 člen výtvarné skupiny Tvrdohlaví
2000 zakladatel Sochařského studia Bubec
1980–dosud nezávislý umělec

Sochař Čestmír Suška patří ke generaci umělců, profilujících se na české výtvarné scéně již od začátku osmdesátých let. Sochařství studoval na pražské akademii v ateliéru Jiřího Bradáčka a od počátku osmdesátých let se stal aktivním organizátorem neoficiálního uměleckého dění v Čechách. Ve svém domku v Malechově u Klatov v podhůří Šumavy uspořádal ve dvou po sobě jdoucích letech pracovní setkání mladých umělců, v roce 1981 zase pražskou výstavu Sochy a objekty na Malostranských dvorcích. V tomtéž roce spoluzaložil Výtvarné divadlo Kolotoč spojující v sobě audiovizuální prvky s hereckým projevem. Jedno z těchto představení se pak objevilo také ve filmu Tomáše Vorla Pražská pětka (1988).

Pro počátky tvorby Čestmíra Sušky je charakteristické využívání archetypálních  antropomorfních výtvarných forem objevující se v primitivním výtvarném projevu archaických civilizací, ale i lidových výtvarných pokusů autodidaktů. To se projevilo zejména v autorově zálibě ve výrobě kamenných plastik idolů či později plastik podobných dřevěným samorostům. V roce 1987 se stal členem nové skupiny Tvrdohlaví, sdružující výrazné osobnosti české postmoderní výtvarné scény, jako Jiří David, Stanislav Diviš, Petr Nikl, Michal Gabriel, Stefan Milkov, Jaroslav Róna, Aleš Najbrt či František Skála. V devadesátých letech vytvářel především monumentální dřevěné sochy z vydlabávaných a proděravělých topolových kmenů. V roce 2000 založil v pražských Řeporyjích občanské sdružení a umělecké studio BUBEC, které umístil do staré skladové haly. Z mnoha stipendijních a rezidenčních pobytů, které absolvoval v USA, byl patrně nejvýznamnějším pobyt ve Vermontu v roce 2005. Zde započal svoji novou sochařskou etapu práce s kovovým materiálem, které se věnuje dodnes a která později získala zastřešující označení Rezavé květy. Masivní kovové skulptury vznikají prořezáváním starých průmyslových nádrží, většinou kulovitého tvaru, z nichž zbude jen perforovaný skelet s geometrickou či organickou strukturou otvorů. Vedle toho autor využívá i odstraněné kovové části – jednak pro vytvoření „rezavých tisků“, ale také pro svařování fragmentů do nového, samostatného objektu. Výtvarně ztvárněné prořezané fragmenty velkých zrezivělých objektů kulovitých a oválných tvarů často otiskuje na čisté bílé archy papíru. V roce 2006  získal opět stipendijní pobyt ve Vermontu, kde vzniká také první plastika typu šišky z vyřazených nádrží cisteren. Skulptura Šiška, dlouhodobě umístěná před roudnickou galerií, vznikla v roce 2012. V této době autor realizoval také monumentální skulpturu z ocelové nádrže Rozhledna o výšce 10 metrů, která je od roku 2014 součástí areálu Botanické zahrady v pražské Troji.

Šiška nahradila sochu Plameny, která stávala před galerií od roku 2012. O rok později se Čestmír Suška představil v roudnické galerii výstavou Plameny v negativu a rezavé tisky.