PLACERY, TRACERY

Irský umělec v současné době žijící v Itálii. Pro svoji první výstavu nejen v České republice, ale východní Evropě vůbec, připravuje speciální instalaci přímo pro dané prostory Domu umění, která bude spočívat především v nástěnné malbě, vztahující se k otázkám vnímání prostoru a barvy.

Výstava Placery,Tracery nás zavádí do „ prostorů v prostoru“ – tak by se dala ve zkratce definovat instalace, kterou autor připravil pro tuto svoji první prezentaci v Čechách.

Irský umělec Sean Shanahan / 1960 /, žijící již několik let v Itálii, se dlouhodobě zabývá vztahem a významem barvy, prostoru a tzv. „nepředmětným“ obrazem.

Typickým znakem umělcovy tvorby je užití MDF desek, se kterými pracuje místo klasického plátna. Značnou důležitost pro něho má materiálovost desky, kdy využívá k malbě pouze její přední plochy a zkosené strany nijak neskrývá / nenatírá../. Malbu navíc volí tak, že po obou stranách povrchu zůstává úzký pruh materiálu, který elegantně přechází do korpusu desky.

Shanahanovi se daří dosáhnout momentu, kdy barva vtisknuta do materiálu stojí jednoznačně před stěnou a jako estetické pole je oddělena od okolní stěny. Setkáváme se tedy s klasickou deskovou malbou, monochromního charakteru a jejího působení. Monochrom je v případě Shanahana zpracován tak, že působí do jisté míry stylisticky matoucí. Sledujeme- li pouze barvu, je možno hovořit o jejím anonymním působení. Nerozeznáváme malířův rukopis, neboť autor nepracuje s klasickým štětcem, ale speciální stěrkou, kterou roztírá tuhou olejovou barvu. To především u jeho starších obrazů způsobovalo při pohledu z dálky nebo na první pohled pocit, jako bychom se dívali na monotónní povrch, jakéhosi průmyslového výrobku / kusu nábytku…/, avšak nejnovější, rozměrnější obrazy tento dojem tolik nenabízí. Díky velikosti dané plochy je pohled vstřebán do počáteční prázdnoty a zároveň nabízí koloristickou intenzitu. Velice důležitou je pro umělce práce s barvou jako takovou. Jednotlivé barvy si sám dlouze a pečlivě míchá a dociluje tak neopakovatelné, specifické škály – struktura a barevnost pak propůjčují každému obrazu charakter nezaměnitelného jedince. Na první pohled značně redukované obrazy jsou radikálními jedinečnými díly, individuálními ikonami barevného vnímání. Nejedná se však o kolorismus ve smyslu tzv. „radical painting“. Autor, jak sám uvádí – vytváří malby vícero rozumovými způsoby, jako existenčně nezbytné medium sebepoznání. Každým jednotlivým obrazem nechce nic víc, než iniciovat zkušenost diváka oproštěného od sebe sama.

Stěžejním tématem Shanahanových posledních děl, ať už se jedná o kresby, obrazy či nástěnné malby, jsou otázky vztahující se k „danému“ prostoru, kde se autor sám ocitá a jak jej vnímá. Nejinak je tomu v případě českobudějovické výstavy, jenž se skrývá pod názvem PLACERY, TRACERY – / nepřeložitelná / hříčka, vázající se na jedné straně k termínu TRACERY – užívanému již v období gotiky v souvislosti s ornamentálním reliefem nebo olověnou lištou kolem barevných skel okenních vitráží. Pokud šlo o moment bez přítomnosti skla či pouhý reliéf na stěně, hovoří se o tzv. blind tracery .

V případě tohoto Shanahanova projektu, postaveném na nástěnné malbě, se právě barevné vymezení stává jistým blind tracery / což je možné chápat, jako jakýsi slepý rám /, kde se jedná o vnímání a působení prostorových vztahů.

Černobílé řešení se zde nevztahuje k otázkám hloubky ani transparentnosti barvy, jak by se mohlo zdát, nýbrž k jistému vymezení prostoru – PLACERY / autorův smyšlený termín/, kde se zabývá vnímáním daného prostoru ve vztahu s vnímáním prostoru vlastního obydlí / prostředí /.

Stejně jako u Shanahanových obrazů se i v případě nástěnné malby jedná o jistý dialog, postavený na určité snaze o probuzení divákovy senzibility.