Piotr Łakomy: 3 inch giant in your bathroom/ 3 palcový obr v tvojí koupelně

V umění přelomu 19. a 20. století byl velkým tématem krystal. Pravděpodobně jako symbol spojení přírodního, organického a zároveň ideálního, geometrického. I práce Piotra Lakomy jsou o jakémsi vnitřně se ustanovujícím řádu, ten se však nepohybuje v klasických, oddělených polaritách, ale je jaksi mutující, hybridní, přetéká, zkapalňuje se, nasycuje se jedním nebo druhým prvkem, hned geometrickým, hned organickým. I vzhledem k jasně futuristickému, kosmickému, ale zároveň erodovanému, omšelému, až zraněnému výrazu jeho soch, poté nelze nemyslet na určitý věděcko fantastický apel.

“Pichlavé konstrukce neurčitých tvarů sahaly do výše několika pater. Neměly okna, dveře, dokonce ani stěny. Jedny vypadaly jako zvlněné, velmi hustě pletené sítě, protínající se mnoha směry a zesílené v místech styku, jiné připomínaly složité prostorové arabesky, jaké vzniknou při vzájemném prolínání včelích pláství, nebo síť s trojúhelníkovými a pětiúhelníkovými otvory. V každém větším prvku a v každé viditelné ploše bylo možno najít nějakou pravidelnost, ne tak stejnorodou jako v krystalu, ale nepochybnou, opakující se v určitém rytmu, třebaže na mnoha místech přerušenou stopami ničení. Některé konstrukce byly spojeny v jakési hranolovité útvary, které byly hustě porostlé větvemi (ty větve však nerostly libovolně jako u stromů a keřů: buď vytvářely část oblouku, nebo byly zkroucené do spirály). (…) Rohanovi se zdálo, že jsou to nějaké krychlovité a jehlanovité úlomky skal, porostlé mrtvým, uschlým rostlinstvem. Ale i tento dojem mizel ze vzdálenosti několila kroků: tehdy se totiž v chaosu zkázy objevila pravidelnost cizí živým formám.”

Kniha Nepřemožitelný Stanislava Lema se v dějové linii zabývá otázkou evoluce neživé hmoty, evoluce strojů, se kterou se setkávají návštěvníci planety Regis III. Většina Lemových knih je o nemožnosti komunikace s jinou formou života. V důsledku ale asi také i o nemožnosti si tuto nějakou radikálně odlišnou formu vůbec v detailech představit.

I Lakomy používá ve své práci již tradičně šestihrané voštinové hliníkové konstrukce, jejichž tvar je odvozen z včelích pláství. Voštiny obecně umožňují proporčně minimální použití materiálu, a tedy i minimální váhy, ve vztahu k vysoké úrovni odolnosti vůči tlaku a tahu. To je také jedním z důvodů proč je tento materiál využíván v leteckém kosmickém výzkumu.

Sochy Piotra Lakomyho v galerii FUTURA vycházejí ze dvou základních měřítek 1:1 a 1:10. Menší měřítko však nikdy není odděleno, ale vždy napojeno, navařeno na větší sochu, ze které vyrůstá. Měnší měřítka jsou kopiemi jiných soch, někdy také vystavených, ale zároveň v menším odlitku doplněných o určitou intervenci, dodatek, a to vždy otiskem části lidského těla, hlavně prstů nebo dlaní. Některé sochy jsou doplněny o pštrosí vejce, opět typický element, který Lakomy používá, a který je opět jednak jakýmsi přirozeným měřítkem, jednak určitým dotekem skutečnosti, dalším organickým, ale zároveň silně sochařským, ideálně geometrickým prvkem. Voštinová struktura je vždy aplikována na nějakou podložku nebo kostru, kterou oplášťuje nebo prorůstá, to dále dodává jakýsi životný, organický rozměr, tak jako rozměr architektonický. Proto také Lakomým oblíbené struktury dveří a oken nebo jakýchsi stanů nebo deštníků. Tak jako Lem píše” “neměly okna, dveře, dokonce ani stěny”, jsou architekturou a tělem zároveň. Spojení plochy, architektury a sochy je tak možno vnímat právě i jako důslednou projekci sebe sama, odraz nás samých, ale zároveň možná nějaké podstaty, onoho řádu, který nás samé přesahuje.

 Michal Novotný