Petr Dub / DENÍK PŘEŽIVŠÍ

Procházeli jsem se po galerii a já vykládala Petrovi o malířské chemii. O tom, jak se za tělesnou krásou klube chemie a geometrie a anatomie. Výtvarné umění je fakt věda. Objevujete, proč se lidem něco líbí, abyste to mohli okopírovat. Napodobit. Je to paradox, když "vytváříte" skutečný úsměv. Když znovu a znovu secvičujete spontánní okamžik zděšení. Spousta potu a nudné námahy, jen aby výtvor vypadal snadně a bezprostředně. Když se lidi dívají na strop Sixtinské kaple, měli by vědět, že černá uhlíková barva, to jsou saze ze zemního plynu. Mořenová červeň pochází z mořenového kořenu. Smaragdová zeleň, to je octan a arsenitan měďnatý, také se jí říká pařížská zeleň a používá se jako insekticid. Jed. Tyrský purpur se vyrábí z měkkýšů. Najednou Petr vylovil obraz zpod svetru. Byli jsme v galerii sami, nikdo nás neviděl. Přitiskl ten obraz kamenného domu za dřevěným plotem na stěnu. A už to tu bylo, moje signatura. A Petr povídá: "Však jsem ti říkal, že jednou budou tvoje práce viset v muzeu."

Kurátor: Ondřej Chrobák