Petr Dub – Bůh si to žádá

Doba, ve které žijeme, je typická nadužíváním kulturních historických symbolů, z kterých se stávají prázdné fráze. Impulsy z ní plynoucí poukazují, že křesťanská tradice, která je součástí naší evropské identity, je již mnohdy jen neprocítěným prázdným obratem. Instalace Petra Duba zpracovává tento moment vyprázdnění kulturních vzorců vztažených k tématu maskulinního dobývání žen na pozadí středověké rytířské kultury. 

Petr Dub nezvykle vedle obrazů prezentuje i celou řadu prefabrikátů, tzv. ready made, které se odkazují ke konzumní společnosti. Vytváří prostor pro historické a kulturní odkazy při ohledávání kulturního a ideového prázdna, kterým jsme obklopeni. Vizuální komunikace, v niž jsme zavaleni nekonečným proudem informací a vizuálních podnětů, je pro nás stále složitější pro správné čtení významů a jejich uchopení. Sebeidentifikace se tak stává stále složitějším procesem a hledání nových kulturních vzorců nás mnohdy svádí na cesty alternativních světů. Současně se instalací nese prvek eskapismu, který protéká jednou vrstvou části objektů, jež odkazují k současné estetice zdánlivě nekonečných fantasy seriálu, larp kultuře či neoromantismu v současném umění.

Jisté obracení se k historickým zdrojům, konkrétně fascinace středověkým soubojem slova a obrazů s tématem rytířství a zobrazování mužství a ženství, se stalo klíčovým východiskem výstavy Bůh si to žádá. Petr Dub se zde volně odvolává k provolání papeže Urbana II. na koncilu 1095, který v Clermontu odstartoval křížovou výpravu. Autor si klade kruciální a otevřeně utopisticko-bezradné otázky vztažené k současnosti: Co si bůh žádá nyní? Jaké nové autority se nabízejí?

V kontrastu s generací sněhových vloček, kterou vztahuje k současnému uchopení mužství v západní kultuře, tak autor otevírá témata spojená se současným uchopením feminismu. Maskulinní role dobývání, ale současné ochrany je tak dávána do kontrastu s pozicí ženství, které je ve své podstatě křehké, ale současně silné v rámci nově vydobytých společenských pozic. Výstavu lze číst jako hledání nových interpretačních polí. Médium obrazu je tak Petrem Dubem eliminováno na jistý rám, ve kterém se apropriací historických středověkých obrazů dostává až na samotnou podstatu uchopení adorace k ženám.  

kurátorka: Lenka Sýkorová