Petr Brauner – Architekt, Jeden z mnoha

“Architekt má tvůrčí svobodu, pokud dokáže čelit vlně nevkusu, která nás zaplavuje…” – Petr Brauner, Hanácké noviny, 28. 12. 1996.

Výběr ze sbírky architektury Muzea umění Olomouc představuje tvorbu architekta Petra Braunera, jednoho z mnoha absolventů Fakulty architektury a pozemního stavitelství Vysokého učení technického v Brně. Generace studentů prvního poválečného desetiletí prošla pod rukama těm nejlepším brněnským architektům – Bohuslavu Fuchsovi, Bedřichu Rozehnalovi, Jaromíru Sirotkovi, Miloslavovi Kopřivovi, Antonínu Kurialovi.

Navzdory (anebo právě kvůli) politickým čistkám a diktátu sorely vyslala fakulta ven morálně posilněné a profesně velmi dobře vybavené jedince. Jen v olomouckém regionu, kde Petr Brauner realizoval podstatnou část svého díla, lze vyjmenovat řadu dalších velmi dobrých architektů. Dobrých přesto, že centrálně řízené plánování, jímž byli pohlceni, neskýtalo ideální podmínky pro tvůrčí rozmach.

Petr Brauner dílem šťastnou náhodou, dílem vlastní pílí a neoddiskutovatelným talentem řešil vždy ty zajímavější úkoly tehdejších státních projektových organizací, ať už to byly olomoucké pobočky Stavoprojektu nebo svobodnějšího brněnského DRUPOSu. Stopa z jeho rýsovacího prkna se do dějin poválečné moravské architektury vryla opravdu nesmazatelně. S nabytou svobodou po roce 1989 s elánem, který už řadu jeho vrstevníků opouští, zřizuje se ženou, architektkou Jarmilou Braunerovou, soukromou projekční kancelář B&B. S nadšením také vítá digitální metody navrhování a reviduje možnosti aktuálního postmoderního architektonického tvarosloví. Do bohatosti forem napříč celým jeho dílem opakovaně pronikají nejen motivy, ale i zásady funkcionalismu, kterými ho tak dobře naučila tato škola.