Pavla Sceranková / Staré světlo v ODDĚLENÍ GALAXIÍ
![](https://snappycdn.net/artmap/j7iK--bi0w-ux0S-FERKW1fzNQcp457pzxGJZgSaRG4/fill/710/502/ce/1/aHR0cHM6Ly9zMy5ldS1jZW50cmFsLTEuYW1hem9uYXdzLmNvbS91cGxvYWRzLm1hbmdvd2ViLm9yZy9hcnRtYXAvcHJvZC91cGxvYWRzLzIwMTgvMDkvc3RhcmUtc3ZldGxvLXYtb2RkZWxlbmktZ2FsYXhpaV8wLmpwZWc.jpg)
Je pozoruhodné, s jakou samozřejmostí požadujeme, aby umění „mělo smysl“, zvlášť uvědomíme-li si, jak snadno se nároku na porozumění vzdáváme v jiných oblastech, kde si celkem dobře vystačíme s vírou a zvykem. Kolika věcem, které nás obklopují, opravdu rozumíme? A přesto s nimi umíme zacházet, dotýkáme se jich, mluvíme na ně, uvádíme je do pohybu. Právě toto hluboké, a přitom nevědomé porozumění, které je jakoby vepsané do pohybů a které se právě v pohybech, dotecích a gestech utváří, zajímá Pavlu Scerankovou (1980). Nechává často na divácích, aby se jejích objektů dotýkali, reagovali na ně, aby nejen pohledem, ale i pohybem aktualizovali obsahy, jež jsou v nich vloženy.
Ve Fait Gallery Pavla Sceranková volně navazuje na dvojici loňských výstav Žena na měsíci (Galerie Hlavního města Prahy) a Souhvězdí (Atrium Moravské galerie v Brně). Každá z nich trochu jiným způsobem rozšiřovala dimenzi prožívání a porozumění vázaného na osobní a tělesnou zkušenost, o metaforický přesun do vesmíru. Ohromná, pro většinu smrtelníků vpravdě nepředstavitelná velikost světa „tam venku“, tvořila v těchto výstavách kontrapunkt k „malé“ lidské zkušenosti. Zjevně to není velikost, ale intenzita, co mezi dvěma radikálně odlišnými univerzy dokáže vytvořit krátká spojení.
Jan Zálešák
![](https://snappycdn.net/artmap/j7iK--bi0w-ux0S-FERKW1fzNQcp457pzxGJZgSaRG4/fill/710/502/ce/1/aHR0cHM6Ly9zMy5ldS1jZW50cmFsLTEuYW1hem9uYXdzLmNvbS91cGxvYWRzLm1hbmdvd2ViLm9yZy9hcnRtYXAvcHJvZC91cGxvYWRzLzIwMTgvMDkvc3RhcmUtc3ZldGxvLXYtb2RkZWxlbmktZ2FsYXhpaV8wLmpwZWc.jpg)