Pavel Piekar: Šel, viděl, vyryl

Pavel Piekar (1960), představitel porevoluční obrodné vlny české grafiky, se hlásí k tradici, představované u nás v tomto oboru Františkem Bílkem, Josefem Váchalem či Vojtěchem Preissigem. Jeho doménou je barevný soutisk z linorytových matric, kterému předchází koncept v podobě autorské realistické kresby. Podle potřeby výrazu pořizuje pro jeden soutisk od pěti do pěti desítek desek, ze kterých autorsky tiskne v malých sériích výsledné grafické listy, působící silou malovaného obrazu. Je vyznavačem řemeslnosti a tradice a zároveň využívá postmoderní přístupy, jako ikoničnost, citace, vytrhávání z kontinuity času a míst a manipulace. Jeho „koncept“ neklade důraz na okamžitou inspiraci, ale vychází z jeho nároku na dlouhodobé a kontinuální osobní úsilí. Proto neztrácí na výtvarné aktuálnosti ani v případě klasických témat. Jeho tvorbu lze rozdělit na několik okruhů, které se zároveň v určitých okamžicích protínají: Krajina, přírodní a městská scenérie, architektura, portrét, figura a figurální kompozice.
Největší senzuality Pavel Piekar dosáhl ve své krajinářské tvorbě. Krajina je v současném umění spíše na okraji zájmu umělců. Pozornosti se jí dostává nejčastěji v podobě malířských deníků, tento žánr aktualizuje např. František Skála, nebo z nejmladší generace Ondřej Maleček. K těmto poutníkům a zároveň obhájcům krajinářství se řadí i Pavel Piekar. Své deníkové črty nenechává v bezprostředním záznamu, ale vrací se k nim v barevných soutiscích, které z privatissim nabývají ve svém oboru mnohdy monumentálních rozměrů.
Šel, viděl, vyryl…
Výstava v Suchardově domě v Nové Pace představuje Pavla Piekara jako nezávislého umělce. Vlastně velmi odvážně, protože nerafinovaně a prostě klade důraz na čistou krajinu a městské scenérie. Jejich předlohou jsou autorské kresby, pořizované přímo v plenéru. Jsou výpovědí o nezávislosti poutníka i zarytého rytce, zvou do krajiny, k cestám, a k pozornému pozorování světa kolem. Jaksi mimochodem a přesto naléhavě navádějí k nezávislosti tím, že nás vrací do světa přírody, která ve své podstatě není závislá na lidském působení, a světa stop lidské činnosti, mnohdy světa již minulého, „zaniklého“, a proto opět nezávislého, vybízejícího k objevování starého nového.
Biografie
Pavel Piekar se narodil 18. 7. 1960 v Ostravě. Vyrůstal v Táboře, studoval na stavební fakultě ČVUT, kterou absolvoval v roce 1983. Výtvarného vzdělání nabyl v soukromých lekcích u Doc. Bohuslava Kutila a u manželů Jenny a Jana Hladíkových. Za svoji tvorbu získal několik významných ocenění (Ocenění poroty, Bienále drobné grafiky GRAFIX-Břeclav 2003; Čestné uznání Grafika roku 2003, kategorie linoryt, Clam-Gallasův palác; Praha, I. cena Grafika roku 2004, kategorie linoryt, Clam-Gallasův palác, Praha; Cena poroty, Bienále drobné grafiky GRAFIX-Břeclav, 2007). Vystavuje od roku 1990 v Čechách i zahraničí. Je členem Umělecké besedy a Spolku českých umělců grafiků Hollar. Jeho díla se nacházejí v  soukromých i veřejných sbírkách.
Lucie Šiklová