Pavel Kolařík – Kanec městský

Střet města a lesa, divočáka a prasete, člověka a přírody. Jaké jsou dopady urbanizace zvířat? Mění se posunem divoké zvěře do měst i její chování? Podoba? Charakteristické prvky? Adaptuje se lidstvem kolonizovaná zvěř na městský „životní styl“? A vzniká tím celý nový živočišný druh?

Pavel Kolařík se nad uvedenými otázkami zamýšlí a tematizuje je ve své říjnové výstavě v Galerii NIKA. Výchozím bodem je pro něj skutečnost, že nejen krajina, ale i zvířata procházejí procesem urbanizace. Vzhledem k mohutné výstavbě dochází k vytlačování zvířat z jejich teritorií, v důsledku čehož pak přibývají ve městech druhy dříve se vyskytující spíš v lesích, na polích či loukách. Nejedná se přitom jen o periferie měst, kam snadněji ze svého (dříve) přirozeného prostředí zabloudí, ale nezřídka slýcháme i o pohybu divokých zvířat v městských centrech.

Pavel Kolařík svým keramickým objektem zpodobňuje střet dvou nesourodých postojů, možná dokonce situací, jež demonstrují odlišné způsoby existence. Do městského prostoru galerie usazuje divokého kance a uzavírá jej do vitríny coby exponát. Vybízí tak k pečlivému ohledání tohoto zvířete, které – jak po chvíli zjistíme – anatomicky, ale třeba i strukturou srsti sice nese rysy divočáka, jeho barevnost nicméně evokuje spíš prase domácí, způsob usazení pak možná i člověka. Autor zde akcentuje střet dvou zdánlivě nekombinovatelných entit: člověka a zvířete, zastavěného města a volné přírody, instinktivního a naučeného. Uvedené přitom nestaví do přímé opozice a naopak vytváří dojem zdánlivě harmonického splynutí, které má ve skutečnosti k souladu daleko.