Název výstavy Call to Action (CTA) odkazuje k rychlosti, neustálému finančnímu toku a změnám vlastnictví v současném světě. CTA je marketingový odkaz na část obsahu, například obrázek, tlačítko nebo text, který má uživatele vyzvat k provedení určité akce. Tyto odkazy mají navést diváka k rychlému rozhodnutí – nejčastěji nákupu.
 

Na Pauserově výstavě v Galerii Caesar je umělec stavěn do role takového pokušitele. Tvůrce vyzývá diváka k akci – od samotné návštěvy galerie, přes prvek úvahy o obchodu, až po požadavek k účasti ve světě rozšířené reality a digitality. Diváci jsou pobízeni k zapojení se do jistého sledu událostí a momentů obklopující výstavu, a výstavní prostor se tak stává dějištěm střetu dvou smýšlení, které v podstatě fungují jako dvojice protikladů. Všudypřítomný prvek spotřebního materiálu a rychlého obchodu kontrastuje v první části výstavy se zasazením uměleckých děl do tradičně vyznívajícího salónního a institucionálního prostředí, ve kterém je umělecké dílo obklopeno sterilní vizualitou a tradicí. Druhá část výstavy se pak zaměřuje na samotnou podstatu uměleckého díla a užitého umění – její kontrast s první části výstavy je jednoznačný. Divák se najednou ocitne v komerčním prostoru, ve kterém jsou umělecká díla na jednu stranu prezentována jako spotřební komodita, na stranu druhou jako jedinečný a nezaměnitelný token. Tím se divák dostává do třetí výstavní sekce, která funguje jako naprostý kontrast předešlého. Umělecké dílo je zde zcela zbaveno své materiální podstaty, naopak přetrvává potřeba vlastnictví nezaměnitelné položky. Analogicky tak koncept výstavy kopíruje jeden z nejsilnějších momentů v Pauserově tvorbě, a to využívání opozičně zavedených pojmů.

 

Pauser, vlastním jménem Tomáš Junker, se pohybuje ve sféře, která kombinuje množství uměleckých projevů – i proto se často nepředstavuje pouze jako malíř, ale užívá množství dalších přídomků: designér, graffiti writer, nebo digitální tvůrce. V Pauserově tvorbě se odráží tři etapy uměleckého vývoje – tradiční přístup, obraz na plátně, pozvolna přechází k tvorbě užitého umění a končí v pro současný svět příznačném fenoménu, a to digitální tvorbě. Materiál a materialita, a to nejen uměleckých předmětů, je pro Pausera jedním ze zásadních inspiračních momentů – náměty obrazů na plátně často souvisí s rychlostí konzumního světa a volají po potřebě oprostit se od materiálna. Vyobrazování městského prostředí, pramenící z Pauserovy pozice streetartového umělce a graffti writera, do velké míry automaticky a podvědomě navazuje na problematiku konzumerismu, obchodu a potřeby po hmotném uspokojení. Například Pauserovo dílo Do-Buy slouží jako obraz materiality v roli nejdůležitější komodity dnešního světa. Na existenci (uměleckého díla) navazuje poloha Pausera jako digitálního tvůrce NFT. NFT fungují na principu vlastnictví nezaměnitelné položky – po vzoru tradičního fungování trhu s uměním tak zůstává potřeba chápat umělecké dílo jako majetek a investici, naopak zcela mizí možnost vlastnit jej jako objekt zakotvený v realitě.