Ondřej Maleček – Hlava
Ondřej Maleček (*1977), absolvoval pražskou UMPRUM (ateliér Pavla Nešlehy a Stanislava Diviše), kde navázal na předchozí studium české literatury a scénografie. Vzhledem ke svému předchozímu studiu má blízko k literatuře a slovesné obraznosti, především ke klasikům českého romantismu, k poezii a románovému místopisu. Maleček otupuje vyostřené, zraňující hroty romantické nespoutanosti, rozervanosti a revoltujících nálad, aby vše přeměnil v baladistické, hořce úsměvné pohádky, které se ale nezříkají temných hlubin, odkud jsou čerpány.
Soubor obrazů a kreseb pro výstavu v holyňské Galerii Kaple nevznikal nijak programově, spíše živelně. K námětu hlavy se autor ve své práci často vrací. Prostupuje jeho malířskou romantizující tvorbou od samého počátku. Hlava odkazuje k epicentru vnímání a myšlení, k jakési centrále, která ovládá nejen tělo, ke kterému patří, ale, protože vnímá a promýšlí svět, přemítá nad ním, dává mu zároveň smysl, význam, stejně tak, jako o něm emocionálně či kriticky pochybuje. Je to ale ta samá hlava, která přijímá a vysílá své funkční kolapsy, melancholické propady, depresivní stavy i manická třeštění. Tělo ovládané hlavou se pak stává loutkou, kterou je přehráván part situační extáze. Hlava je zároveň mnohoznačná hoffmannovská tvář (E. T. A. Hoffmann), která navenek promlouvá výrazem a gestikulací o vnitřním pohybu skrytých nálad a emocí. V podání Ondřeje Malečka se tu jedná o jakousi galerii fantaskních bytostí, které reprezentují jak rozmanitost světa, jenž nás obklopuje, tak pestrost esenciálních nálad v jednom jediném člověku. Jedna hlava skrývá tisíce tváří. Jedna tvář stovky výrazů.
S obrazy Ondřeje Malečka žijeme v neustále se přeskupujícím neklidném světě, který nás zaráží, překvapuje a fascinuje svou upřímností, snovostí, hrou, svými mimikry, přetvářkou, bláznovstvím, výhružností, agresí i manipulací. Noříme se do napůl reálného, napůl magického světa groteskních proměn, v němž skrze ostatní hlavy a tváře poznáváme a odkrýváme tu svou, vlastní. A je to právě ona, která se vynořuje a opět mizí ve víru nikdy nekončících událostí.
Kurátor: Petr Vaňous
