Škvíra může být stejně tak drobným narušením celistvosti, jako efektní jizvou na hladkém povrchu nebo průhledem do dosud nepoznaných vrstev reality. Pomáhá odhalovat cosi, čeho bychom si jinak nevšimli. Pomáhá neurčitému pozadí, aby se vynořilo do konkrétnosti. Takto nějak lze vztáhnout významy „škvíry“ k výstavě Ondřeje Klavíka, kterou tvoří soustava velkoformátových kreseb rozšířená o video instalaci. Jako je pro Ondřeje typické, zpracoval i pro tuto výstavu kresby uhlem oscilující mezi obrazovou abstrakcí a záznamem či dokumentací míst, přírodních procesů i kulturních odkazů, mezi fascinací detailem a neurčutostí. 

 

Tuto dualitu působivě vystihuje i vyjádření filozofky Jolanty Brach-Czainy z eseje Svět jako pozadí: “Vzniká ohromné napětí mezi prázdným magmatem – protože převratnou a ošemetnou vlastností je spojování hustoty s prázdnem – a vytrhujícím se konkrétnem. Protože jestli máme právo s něčím počítat, pak pouze s jednotlivou, izolovanou individualitou tvaru, kterému se daří odrážet nápor pozadí a bránit se mu, udeřit do něj rozdílností […]” Práce Ondřeje Klavíka přesouvají naši pozornost právě k čemusi na pozadí, k odkrytým místům, ke stopám po odebrané hmotě, k prázdnotě, která je stejně tak zdrojem napětí i klidu.   

 

kurátorka: Marika Kupková