Oldřich Morys: Těžký balet
Oldřich Morys (1983) je jedním z nejvýraznějších absolventů brněnské fakulty výtvarných umění za poslední léta. Projev Oldřicha Moryse není rigidním konceptuálním postojem, ale svými instalacemi poukazuje na fenomén místa a prostoru v jeho mnohovrstevnaté a sociální různosti. Vytváří objekty, jež tematizují otázku prostředí a lidských příběhů v umělecké praxi. Svým hravým přístupem vytváří otevřenou strukturu – platformu, především však jde o utváření možností konceptuálního přemýšlení o povaze uměleckého díla. Za hlavní rys Morysovy tvorby lze považovat práci s konkrétním místem, s jeho charakterem, se spektrem možností manipulace s ním a zároveň se snahou o testování jeho limitů a hranic. Toto vše otevírá pole pro definici a následnou redefinici institucionálního rámce. Ve spojitosti s jemu vlastní podmanivou poetikou, nadhledem a nenuceností se tyto realizace pokaždé stávají pozoruhodnou zážitkovou reprezentací. V poslední době se autorova tvorba obrací k tématu procesu vzniku uměleckého díla. Divák je konfrontován se samotným vznikem a významem díla, který se neustále vyvíjí. Tak tomu bude i v případě výstavy v Galerii G99. Návštěvník se ocitne v otevřeném „dílenském“ prostředí, které není ukončené a nenese stopy definitivního díla. Otevřenost v divákovi prostředkuje nové chápání procesu a vzniku díla v jeho proměnlivosti. Autor balancuje na hranici „divadelního“ představení, kde se vytvořené objekty stanou kulisou pro interakci s divákem a „hercem-performerem“. Vše se rozrůstá do divadelního představení. Závislost objektových děl na interakci s „herci“ sleduje výsledek změn prostředí ve výstavním prostoru. Pocitově bude mít divák možnost nahlédnout jak do „komediálně“ zpracovaných interakcí, tak i do interakcí „dramatických“. Svět pocitového a vysokého umění se potkává s nízkým a zbytným. Kompoziční schéma prostoru, objektů, herců-performerů odkazuje na jednoduchou až banální tematizaci výstavních technik při vzniku výstavy. Každý objekt je tak rekvizitou k choreografii představující proces tvorby a instalace výstavy. Nebo je člověk rekvizitou objektu? Autor se tak snaží o kritické a estetické zhodnocení institucionálního rámce ve vztahu k umělecké praxi.
František Kowolowski
