Obvykle je zklamaná

Výstava Obvykle je zklamaná irské umělkyně Martiny Mullaney si půjčuje název z radikálního feministického manifestu Dialektika sexu Shulamith Firestone. Ve fotografiích s nízkým rozlišením se zabývá mateřstvím, feminismem, politikou a světem práce po narození dětí. V této sérii Martina Mullaney pracuje s „kuchyňskou estetikou“, přefocuje a přivlastňuje si reprodukce z akademických knih, používá obrázky z vlastního facebookového profilu a profilů svých kamarádek matek. Výstava představuje výběr z více než 200 fotografií a zaměřuje se na chybějící postavu matky v světě umění.

Martina Mullaney reflektuje kontinuitu mezi životem a prací. Vytváří performance ztělesňující propojenost osobního a politického typickou pro feministické hnutí. Kritizuje vnucenou neviditelnost matek a zdůrazňuje solidaritu jako praktický nástroj odporu. Tato performativní technika může mít podobu živých akcí, diskuzí nebo obrazů vytvářených marginalizovanými mateřskými subjekty. Prostřednictvím sociálních médií Mullaney dále kritizuje neoliberální systém, který staví do protikladu péči spojenou s mateřstvím a (uměleckou) kariéru.

O umělkyni:

V roce 2009 iniciovala Martina Mullaney projekt nazvaný Nepřátelé dobrého umění. Název si vypůjčila z nechvalně známé poznámky britského spisovatele Cyrila Connollyho, který tvrdil, že neexistuje zavilejší nepřítel dobrého umění než kočárek zaparkovaný v předsíni. Inspirována zážitkem mateřství, kdy se načas stala nežádoucí osobou ve světě umění, založila Mullaney aktivistickou platformu, v rámci které realizovala akce v galeriích, diskuze (na nichž jsou děti vítány) a rozhovory týkající se umění a mateřství. Tyto aktivity – většinu z nichž najdeme online – usilují o dosažení změny přístupu britských uměleckých institucí k dětem a bojují proti diskriminaci rodičů a zvláště matek ve světě umění.