Obraz versus Ruin Porn
Literární i výtvarné obrazy ruin doprovázejí lidskou kulturu po staletí. Jak bychom snad na první pohled předpokládali, reprezentace zániku a rozpadu s sebou nenesou výhradně negativní významy odkazující k apokalyptické zkáze světa. Naopak, v západní tradici představují prostor pro vznik nového společenského řádu, jenž povstává z pozůstatků světa minulého. Neustálé opakování zániku a vzniku odkazuje k cyklickým představám tradičních společností o koloběhu času. Hroucení osvícenského programového řádu dává vyvstat romantickým individuálním hrdinům, géniům, kteří se vymykají společenskému řádu v podobě ustálených pravidel jednání. Mohutnost, s níž na nás obrazy rozpadu působí, posouvá hranice naší imaginace a probouzí stav „vznešena“, jenž dále prohlubuje naše schopnosti smyslového vnímání. Obrazy ruin před námi otevírají nový typ myšlení, který vychází z vnitřku, ze samotné struktury – „vnitřností“ objektu, a nabízí tak alternativu ke klasickým analytickým postupům poznání.
Reprezentace ruin nechybí ani v současné společnosti. Zde je nejčastěji zastupuje fenomén nového tisíciletí nazvaný „ruin porn“, jehož pozadí tvoří dvě zásadní politické události: rozpad Sovětského svazu ve východní Evropě a nástup poslední velké ekonomické krize ve Spojených státech amerických. Zatímco v Evropě zájem o poznávání opuštěných a rozpadajících se budov směřuje především k politickým monumentům padlých komunistických vlád, za oceánem zůstává ztělesněním „ruin porn“ severoamerické město Detroit. Někdejší symbol úspěšné průmyslové, především automobilové výroby se s nedávným ekonomickým kolapsem proměnil v město duchů, lemované opuštěnými továrními budovami a vybydlenými sousedstvími. Ekonomický a politický kontext společenské transformace, který současné obrazy ruin doprovází, tak nelze přehlížet.
Kde se potkává historická a estetická reflexe obrazů ruin se současným fenoménem ruin porn? Proč okolo něj v novém tisíciletí vzniká celé fotografické hnutí takzvaných „urban explorers“, kteří s fotoaparáty pronikají na neznámá a opuštěná místa, aby je ve fázi rozpadu zachytili a navždy uchovali? A jak se k ruinám uprostřed městské zástavby chovají sama města, jejich političtí zástupci a místní obyvatelé?
JAN STANĚK, estetik (FF JU): „Potěšení z ruin: melancholie, vznešenost a kouzlo nefunkčního“
MILOTA SIDOROVÁ, konzultantka městských projektů (Women of Public Space, Prague): „Brownfieldy všední i ty ‘kreativní‘ “
KATEŘINA HAVLÍKOVÁ, fotografka (URBEX) „Urban Exploration – moderní dokumentaristika na hraně zákona”
