Vynález perspektivy je považován za jeden z klíčových mezníků vývoje vizuálního jazyka a obrazového myšlení. Jako jeden z mála způsobů vidění zcela změnil náš pohled na zobrazený svět, který s perspektivou získal hloubku, vjem vzdálenosti a z diváka a jeho těla učinil středobod zachycených výjevů. Perspektiva se stala integrální součástí každodenní vizuální komunikace, když si ji po období renesance osvojili i navazující umělecké směry a technické obrazy určující masovou a populární kulturu 19. a 20. století – fotografie a film. Všudypřítomnost perspektivního vidění se však setkala i s významnou kritikou usilující o prezentaci nových způsobů zobrazování, kterou nastolily například avantgardní směry dadaismu či kubismu, ale i tvorba Alberta Giacomettiho a dalších autorů kladoucích důraz na subjektivitu vidění. Jak se proměnila situace s nástupem nových vizualizačních technologií 21. století, jakými jsou augmentovaná či virtuální realita, a jak se s tradicí perspektivy vyrovnává současný videoart vstupující mimo rám obrazu do fyzického prostoru galerie a diváka?

 

Národní galerie ve spolupráci s Platformou pro studium vizuální kultury Fresh Eye nabízí přednáškový večer, během něhož tři hosté okomentují fenomén perspektivy a prostoru ve vizuální kultuře z hlediska dějin kultury a umění, v kontextu aktuální výstavy Alberta Giacomettiho a z pohledu současného videoartu.

 

PETR INGERLE (historik umění, Moravská galerie)

JULIA T. BAILEY (kurátorka, Národní galerie Praha)

VIKTOR ČECH (nezávislý kurátor a teoretik umění)