NO ONE SURVIVES THESE EDGES

Jak moc na sebe zapomínáme a jak moc si připomínáme naší vzájemnou blízkost, když nás přitahuje předmět, který na nás působí nějakou gravitační přitažlivostí, ať už jde o umělecké dílo nebo objekt uctívání. Pohybujeme se vědomě směrem k re-konstrukci našich vzájemných vztahů? Často jsou to věci/objekty, které nás spojují a dávají nám důvod, abychom si navzájem dělali společnost, když bychom se jinak ani nesetkali. V okamžiku, kdy se setkáváme/rozpracováváme umělecké dílo, které na nás působí vedle přitel(e)kyně, milen(ce)ky, cizin(ce)ky, mysti(ka)čky, společn(íka)ice, čarodějky… je určitá blízkost. Jsou to právě ty věci/objekty, které nás ovlivňují, které ovlivňují naši vzájemnou přítomnost. Každý krok, který od této chvíle uděláme, se stává malým dramatickým gestem, gestem distancování se do nové situace. 

Věštící hra, de-konstrukce a re-konstrukce našich individuálních praktik, vyprávění příběhů v kartách, vnímání zranitelného hmyzu, budování možných budoucností.