Nikita Krzyżanowska – Na wieczny smutek duszy, wieczna rozkosz ciała

Slovy polského básníka Lechońa Nikita Krzyżanowska vstupuje do oblasti nevyslovitelného. Trvá snad jen obrazotvornost, která však nesměřuje k pouhému vyjádření niterného pohnutí. Pnutí mezi láskou a smrtí ústí v tvůrčí proces, který v duchu postvandalismu odkrývá estetiku destrukce. Středobodem výstavy Na wieczny smutek duszy, wieczna rozkosz ciała se stávají nejen velkoformátové symbolistické malby, ale v souladu s postvandalistickou praxí umělkyně využívá prostor jako místo pro site-specific tvorbu pomocí výtvarné techniky „fumage“.

Termín postvandalismus se v oblasti historie umění vyskytuje od 90. let, označuje však uměleckou praxi objevující se již v poválečném období. Existuje však crossover mezi vandalismem, graffiti a současným uměním v prostoru galerie? Jakým způsobem se zmíněné oblasti mohou v galerii prolínat, aniž by přenesená estetika vandalismu přišla o svůj pouliční charakter?

kurátorka: Hana Kurková

Společně s Nikitou Krzyżanowskou výstavu zahájí wroclawský tvůrce dark trapové hudby Weenaper.