Při popisu sochy málokdy mluvíme o skutečném trojrozměrném objektu, ale spíše o jeho fotografickém zobrazení, které většinou sledujeme na obrazovce počítače. Fotografie nikdy není přesným záznamem – je zkreslená použitím objektivu, světlem, rozlišením a expozicí. Navíc fotografie výstavního prostoru, v němž se socha nachází, není ničím jiným než iluzí prostoru v jeho dvojrozměrné podobě.

 

V sérii Floorplans, vytvořené jako součást publikace HXWXD, přijímá Nika Kupyrova nedostatky těchto fiktivních prostor. Na základě jejich půdorysů vytváří každý z výstavních prostorů zahrnutých v knize znovu jako objekty z keramiky.

 

Objekty vyfotografované shora dolů se pak nacházejí na začátku každé kapitoly: jsou tu zdánlivě proto, aby se podle nich divák mohl orientovat, autorka ovšem záměrně zvolila temperamentní a těžko kontrolovatelný materiál. Půdorysy jsou nepřesné, stěny a sloupy se během sušení a vypalování posunuly a ani jedna plocha není rovnoběžná. Výsledný produkt sjednocuje bílá glazura, která ironicky přitaká tradici výstavního prostoru jakožto bílé krychle.