Nějak bylo, nějak bude

Plakátové plochy na zastávkách Divadlo, Krnovská, Praskova, Olomoucká, U Panského dvora, Ratibořská.

umělci: Matěj Frank, Kurt Gebauer, Dušan Chládek, Martin Klimeš, Tomáš Skalík, Jiří Šigut, Dušan Urbaník

kurátoři: Jakub Frank, Matěj Frank, Martin Klimeš

Po několikaměsíční výstavní pauze, během níž byla Galerie Cella zavřená, se Bludný kámen rozhodl vstoupit s výstavou do veřejného prostoru města Opavy. Pro prezentaci výstavního projektu Nějak bylo, nějak bude kurátoři využili plakátových ploch na zastávkách. Kolektivní projekt představující opavské experimentální a konceptuální umělce předznamenává výstavní a programovou koncepci galerie, která se v letošním roce zaměřuje na Opavu a Slezsko ve třech tematických celcích a dvou autorských výstavách. 

První z výstav, kterou Bludný kámen otevřel cyklus opavských a slezských témat, je Nějak bylo, nějak bude. Na sedmi plakátových plochách na zastávkách v centru města i mimo něj jsou prezentována díla umělců s místními kořeny. Vybrané autory spojuje originální, často experimentální nebo konceptuální přístup k tvorbě. Výstava tak napříč generacemi sleduje snahy objevovat nové výtvarné i obsahové postupy a realizovat výtvarné projekty, jejichž přínos nemusí být patrný na globální úrovni, které se však o to výrazněji projeví právě v regionálním měřítku. 

Od Kurta Gebauera kurátoři vybrali netypickou textovou práci s názvem Médl Knédl, která prostřednictvím autorských jazykových hříček mezi Němčinou a češtinou zkoumá jazykové podobnosti a odlišnosti v regionu, kde až do konce války převládalo německé obyvatelstvo. Dušana Chládka, umělce zesnulého před třemi lety, představuje jeho nejtypičtější poloha jednoduchých opakovaných motivů kreslených tuší ze série Pole. Dušan Urbaník je zastoupen svými červenými válečkovými malbami, ve kterých na sebe vrství jednobarevné rastry. Martin Klimeš pro výstavu znovuvytvořil svou starší práci Čtverec, a=49,3 cm skládající se ze 4 svinovacích metrů uspořádaných ve čtverci. Jiří Šigut představuje svou experimentální fotografii z 80. let, ve které na dlouhý expoziční čas zaznamenává svou cestu na Náměstí Velkého října. Tomáš Skalík, sochař a tvůrce světelných instalací, představuje na výstavě fotografii svého posledního díla – mramorového pítka, jež umístil do veřejného prostoru na okraji města. Nejmladší z autorů, Matěj Frank, vystavuje jednu ze svých typických „obkreslovacích“ prací, na nichž uhlem zaznamenává stopy pohybu nohou po papíře.