Natural antibodies

Galerie Kabinet Chaos přivítá v červenci čtyři členy umělecké rodiny, kteří se ve své tvorbě vztahují k tématům přírody, která nás obklopuje v reálném, snovém i existenciálním pojetí. Je nám ctí přivítat Eriku Bornovou, Tomáše Císařovského, jejich dceru Rozálii Prokopcovou s jejím mužem Jaroslavem Prokopcem.

„Přirozené protilátky jsou pro nás způsobem jakým se naše fyzické schránky vyrovnávají s nástrahami vnějšího světa, je to naše osobní výzbroj. Dvě generace vystavujících umělců mohou představovat dvě strany barikády, které se pokouší hledat společnou cestu ve vztahu k přírodě, která nás všechny spojuje a ze které čerpáme at už vědomě či nevědomě sílu pro naše každodenní malé souboje. Vytváříme si naše přírodní protilátky ve fyzické i mentální rovině. Účinnou protilátkou může být i spojenectví a proto se název vztahuje i k propojení čtyř umělců rodinnými vazbami, společenstvím, které je pro náš druh tak typické.“ (Jaroslav Prokopec)

Jaroslav Prokopec je absolventem ateliéru Mileny Dopitové na Akademii vývarných umění v Praze. Ve své práci se zabývá společenskými tématy, definicí hranice mezi člověkem a přírodou a pohybuje se na hraně satiry, která však cílí na závažnější existenciální témata. Mezi jeho hlavní způsoby vyjádření patří socha, objekt a konceptuální tvorba.

Rozálie Prokopcová je absolventkou ateliéru Jiřího Davida na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (2021). Ve svých obrazech zachycuje efemérní snové momenty odrážející melancholii i rozpolcenost lidské duše. Její obrazy vycházejí z pohledů do krajiny, ve které tvoří a doplňuje tím pomyslný chybějící článek našeho propojení s přírodou. Propojení materiálního a duchovního. Autorčina tvorba osciluje mezi malbou a objekty, které vycházejí z jejích osobních prožitků a intuitivní práce s širokou paletou materiálů. Ve svých nejnovějších pracích přímo využívá přírodních prvků k dosažení autenticity a navození atmosféry, která je divákovi předkládána zcela k jeho subjektivnímu vnímaní.

Erika Bornová, která absolvovala AVU v roce 1988, je vypravěčkou silných mnohoznačných příběhů. S groteskní nadsázkou reflektuje banalitu života, s náruživostí sobě vlastní se snaží rozklíčovat složité předivo lidské představivosti a snů a se vší vážností ohledává komplikovaný vztah člověka ke světu k druhým, k sobě samému i k přírodě.

Tomáš Císařovský absovoval AVU v roce 1988, během 80. let se podílel na proměně dobového klimatu osobitým přístupem k postmodernímu projevu. Od té doby plynule rozvíjí svůj malířský příběh, často v širších cyklech, který vychází jak z osobní paměti, tak ze společenské zkušenosti. Lidské příběhy, ale i krajiny se stopami civilizačních aktivit, vypráví klasickou olejomalbou stejně jako brilantním akvarelem.