Nakop nás anděl

Vernisáž výstavy: čtvrtek 4.1.2018 v 18:00. Od 19:00 bude ve spodní Pragovka Gallery probíhat vernisáž Lawrence Wells: Nahá opice
Výstava trvá do 25.1.2017, otevřeno út-čt 16:00-20:00, pá, so:14:00-18:00.
Pragovka Art District je od centra ( metro B) vzdálena 12 min. Galerie The White room se nachází v prvním patře budovy.

Eva Nádvorníková

Diplomovala v roce 2006 na Akademii výtvarných umění v Praze. Její tvorbu v té době velmi ovlivnil vedoucí ateliéru experimentální grafiky Prof. Vladimír Kokolia. Během studia obsolvovala roční stáž v Satakunta Polytechnic, Unit of Fine Art, Kankaanpaa ve Finsku.

V grafické tvorbě Eva nejčastěji zpracovává téma biblické Evy, její zrození, samotu a denní a noční protipóly její duše, okamžik uvědomnění si její tělesnosti, samotnou oslavu těla a pád člověka nahého a osamoceného do života chápané jako výron barev a změť těl, vržených jakoby za zvuku fanfár a květin někam do prostoru, do světla, k existencí.  

Námět stromu se v tvorbě Evy Nádvorníkové poprvé objevuje až v posledních letech studií, nicméně spletitým větvovím stromů, jeho průhledy, kousky nebe a rozkladem barev byla Eva přitahována odjakživa. Od této doby malířka téma dále rozvíjí v nejrůznějších podobách. Rastrem větví provádí člověka jako labyrintem cest a barev ke světlu dne nebo do temnot a klidu vesmírné noci, směrem k nekonečnému prostoru a osvobození.

Radka Šitner

V roce 1996 dokončila Střední uměleckoprůmyslovou školu sklářskou ve Valašském Meziříčí, následně tři roky pokračovala studiem sklářského disegnu v ateliéru profesora Ilji Bílka  na Fakultě umění a disegnu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem a roku 2000 byla přijata ke studiu na Akademii výtvarného umění v Praze do ateliéru malby profesora Jiřího Sopka, diplomovala v roce 2006 v ateliéru grafiky profesora Vladimíra Kokolii. Během studií byla členkou umělecké skupiny BaRaKa.

V tvorbě se věnuje výhradně malbě. Nejsilněji se v její práci prosazuje krajinomalba, kde nás pomocí barevných ploch provádí symbolistní krajinou plnou menhirů, stromů a jezer kouzelných a dávno zapomenutých a stejnou měrou i portrétní malba, kde hledá ve tvářích historických postav, jako například u Johanky z Arku nebo císaře Claudia za pomoci jejich nám známého a literárně zpracovaného příběhu, tu záhadu jejich čisté duše, která nikdy popsána nebyla a která vedla jejich jednání a skutky. Stejný prostor duše a stejné pohnutky k jejich osobnímu příběhu hledá i ve tvářích při portrétování svých blízkých.

Bára Bálková

V roce 2000 byla přijata na Akademii výtvarných umění v Praze do ateliéru vizuálních komunikací Jiřího Davida, následoval přestup do malířské školy Vladimíra Skrepla a definitivně diplomovala v roce 2006 v ateliéru nových médií pod vedením profesorky Veroniky Bromové.

V roce 2004 absolvovala stáž v dílně studiové fotografie Ruda Prekopa na FAMU v Praze, téhož roku se stala spoluzakladatelkou tehdy aktivně působící umělecké skupiny BaRaKa a od roku 2013 do roku 2016 se účastnila aktivit skupiny Reprezentace.

Bára pracuje s fotografií, objekty, ale vyjadřuje se i pomocí malby, její témata stejně jako její studia, mají velmi široký záběr.

V její tvorbě se silně prosazuje rovina mystická, surreálná a tajemná. Její způsob práce připomíná alchymistické bádání, je to laboratoř na neprobádané projekce lidské duše nebo naopak čarodělnické doupě plné kouzel a zaříkání, zrcadlící se v několika rovinách té samé fotografie, která existuje ve dne i v noci, vždy však ve snu, jako Alenka v říši divů, která musí projít krajinou za zrcadlem a docestovat na neznámé místo určení.

Stejně výrazně se ale u této umělkyně projevuje umění až politicky angažované a silně namířené proti politickým lžím a polopravdám, proti diktatuře a ovládání osobní svobody člověka a ideové manipulaci s jeho životem.

Nakop nás anděl.

Záměrně jsme otočili tradiční  strukturu textu, obvyklou v The White room. Většinou napřed uveřejňujeme téma výstavy, následované medailonky umělců. V tomto případě jsme ale pořadí otočili. To proto, že výše uvedené medailonky zároveň reprezentují i téma výstavy, totiž co pojí tyto tři ženy a jejich tvorbu? Jedná se o tři osobité studie ženy, ženy celistvé i rozporuplné. Všechny tři umělkyně  zaujímají svůj vlastní úhel pohledu: Studie ženy od chvíle jejího stvoření, od momentu stvoření biblické Evy tak, jak ji vnímá právě Eva Nádvorníková, od momentu, kdy si poprvé objala kolena, kdy si uvědomila svoje tělo, že něčím je a že něco cítí.

Byla vržena na svět, byla vykopnuta do světa, stejně prostě, jako slavnostně, provázena výbuchem květin a barev padala do vzduchoprázdna oslepujícím světlem letního dne i teplou, tmavou a tajemnou nocí.

Žena, která spadla tak náhle, hledá od té doby pro své tělo i klid duše.

Hledá ho s plným vědomím, v příbězích ostatních lidí, v symbolistních portrétech, vlastně spíš víc studiích duše, než samotné tváře člověka, hledá i v mystických krajinách plných podivných zvířat, útvarů, stromů a temných jezer od Radky Šitner.

Hledá ho ale i v nevědomí ve fotografiích Báry Bálkové, v jejích snech, kdy projíždějící na koze za pravého poledne po návsi nese v ruce smuteční věnec. A nebo v noci, v doupěti u staré čarodějnice, která možná bude vědět, kudy dál? Kudy se vydat? S čím počítat? Co si vzít s sebou a co udělat, abychom dojely včas.

Hledá ho s mapou obtištěnou do větvoví stromů, labyrintem srážek a nových a nových spojnic osudů a změtí čar a barev, kde místy probleskuje denní světlo a v noci silná a tajemná tma.

Eva tuto výstavu začala a Eva ji svým stromem uzavírá, ale protože mluvíme o ženách, žádné konkrétní odpovědi rozhodně nečekejte.

Text: Kateřina Adamová