Sestavení společného výběru z děl tří významných českých umělkyň – Marie Filippovové, Aleny Kučerové a Marie Blabolilové – bylo jak radostnou, tak poměrně náročnou výzvou. Ne kvůli tomu, že by jejich práce hovořily o něčem odlišném, nebo se pohybovaly v jiných kontextech, ale právě proto, že průsečíků, společných témat a motivů je tolik, že najednou téměř ztrácí smysl stavět některé z nich do popředí.

  

Vždyť všechny tři autorky se před rokem 1989 pohybovaly a vystavovaly v prostředí mimo oficiální kulturní sféru a osobně se znaly či o sobě věděly. V jejich tvorbě můžeme vidět zaměření na univerzální a hluboce lidská témata spolu s jednoduchostí a přímostí výrazu. A v neposlední řadě se všechny tři propracovaly k osobité technice, která jejich práci činí velice dobře rozpoznatelnou. Máme před sebou výběr deklarativně subjektivní, rozprostřený v čase i prostoru, výběr nerámovaný přísnou koncepcí, ani snahou nutně nalézt body dotyku. Díla nám je totiž začnou odhalovat sama od sebe, pokud se mezi ně tiše ponoříme.