Mýtus a metamorfóza
Markus Lüpertz patří k nejvýraznějším postavám současné německé výtvarné scény. Zabývá se malbou, kresbou, sochařstvím, ale okrajově se věnuje též scénografii a píše poezii. Výstava představí autorovy práce z posledního období. Lüpertz byl přes dvacet let rektorem Akademie umění v Düsseldorfu. Narodil se v roce 1941 v Liberci.
Markus Lüpertz se narodil v Liberci v roce 1941, ale rodina již v roce 1948 uprchla do Německa a usadila se ve městě Rheydt v Porýní. V letech 1956-1961 Markus Lüpertz studoval postupně na Škole umění a řemesel ve městě Krefeld pod vedením Laurense Goosense a poté na Akademii umění v Düsseldorfu. Rok 1962 znamená v jeho životě zlom – Lüpertz se stěhuje do Berlína a v jeho tvorbě se poprvé objevuje tzv. „dithyrambická" malba. (Dithyramb je označení používané pro starořeckou sborovou píseň, která oslavuje bohy, nejčastěji boha Dionýsa.) Jeho zájem o dithyrambickou malbu vrcholí vydáním manifestu Kunst, die im Wege steht. Dithyrambisches Manifest (Umění, které stojí v cestě. Manifest dithyrambu.) Princip dithyrambu v obrazech Lüpertz definoval jako oslavu spojení člověka s přírodou prostřednictvím písní, tanců a opojení. Své dithyrambické obrazy prvně veřejnosti představil v roce 1964 v galerii Großgörschen 35 v Berlíně. Principu dithyrambu se ve své tvorbě věnuje i nadále a již v roce 1968 vydává další manifest na toto téma – Die Anmut des 20. Jahrhunderts wird durch die von mir erfundene Dithyrambe sichtbar gemacht (Půvab 20. století se zviditelnil díky dithyrambu, který jsem vynalezl). Rok 1968 je ale pro Lüpertzovu kariéru umělce významný i z jiného důvodu: v tomto roce poprvé vystavuje v Galerii Michael Werner v Berlíně. Pan Michael Werner jej pak zastupuje, stává se jeho galeristou; Lüpertz od té doby pravidelně vystavuje ve Wernerově galerii v Kolíně nad Rýnem a v New Yorku. V roce 1970 Lüpertz absolvuje roční studijní pobyt ve Florencii, který mu byl umožněn díky získání ceny Villa Romana.
Sedmdesátá léta 20. století znamenají také výrazné rozšíření Lüpertzových aktivit. Od roku 1974 působí Markus Lüpertz jako hostující profesor na Státní akademii výtvarného umění v Karlsruhe (http://www.kunstakademie-karlsruhe.de/) a na stejné škole pak v letech 1976-1987 přednáší jako řádný profesor. Souběžně v roce 1975 vychází první sešit Lüpertzových básní pod názvem 9×9. (Básnické dílo Markuse Lüpertze nebylo dosud do češtiny přeloženo.)
V osmdesátých letech začíná Lüpertz experimentovat s objemem a vytváří své první sochy. Jak v malířství, tak v sochařství se opakovaně vrací k lidské postavě, ovšem silně ovlivněné mnoha vlivy: klasickým Řeckem, africkým uměním, kubismem a surrealismem. Sám Lüpertz v osmdesátých letech „objevuje" francouzského malíře Jean-Baptiste Camilla Corota (1796-1875), nejznámějšího představitele tzv. barbizonské školy (Oblastní galerie spravuje jeden z nejpočetnějších souborů děl barbizonské školy v ČR!) a klasicistního malíře Nicolase Poussina (1594-1665) a přiznává jejich vliv na své práce. Kromě malířství, sochařství a poezie se od počátku osmdesátých letech příležitostně věnuje také scénografii.
Markus Lüpertz získal za svou výtvarnou práci řadu ocenění (Cena německých výtvarných kritiků, 1970, Stipendium Villa Romana, 1970, cena Lovis Corinth, 1990) a úspěchů dosáhl rovněž jako pedagog. Kromě svého působení v Karlsruhe získal v roce 1986 profesuru na Státní akademii umění v Düsseldorfu, kde pak v letech 1988-2009 působil jako ředitel a pedagog. (Studijní pobyt v ateliéru Markuse Lüpertze absolvoval mimo jiné také český výtvarník Lubomír Typlt, jehož díla představujeme souběžně s Lüpertzovovou výstavou.)
Díla Markuse Lüpertze byla za poslední čtyři desetiletí představena na samostatných nebo souborných výstavách v Německu, Nizozemí, Itálii, Francii, Španělsku, Velké Británii, Rakousku, Švýcarsku, Lucembursku, Finsku, Belgii, Slovinsku a v USA, zastoupena jsou ve sbírkách mnoha významných světových muzeí a zdobí veřejná prostranství v několika evropských městech.
Jeho práce odráží směsici dialogu mezi minulostí, řeckými mýty a náboženským cítěním a lásku k poezii a literatuře; podobně jako díla Georga Baselitze, Jörga Immendorffa a Anselma Kiefera bývají nejčastěji řazeny k tzv. německému neo-expresionismu.
Markus Lüpertz v České republice dosud nevystavoval (s výjimkou sochy Paris sans bras, 2004, bronz, 355 x 77 x 67 cm na Sculptor Forum Winter Liberec, 2008-2009), v tomto směru je liberecká výstava výjimečná. Výstava v Oblastní galerii však má další symbolický rozměr. Přední německý umělec Markus Lüpertz bude poprvé představen v rodném městě a navíc v roce jeho významného životního jubilea, kdy se dožívá 70 let.
Liberecká výstava zahrnuje práce vzniklé v posledních dvou dekádách umělcovy tvorby. Výběr děl na výstavu a celá její příprava proběhla ve spolupráci s Kunstforum Ostdeutsche Galerie Regensburg.
