Mystika Hygieny

Mezinárodní kurátorský projekt, do kterého jsou přizváni András Czéfalvay (SK), Juraj Gábor (SK), Tomáš Roubal (CZ), Anetta Mona Chisa – Lucia Tkáčová (RO/SK) a David Vojtuš (CZ) představí roli těla, zdraví a hygieny ve vazbě na s tím spojenou estetiku v tvorbě současných umělců.

Lázně byly v době svého antického vzniku místem nejen hygienickým v novodobém slova smyslu, ale především místem komplexní očisty a regenerace jedince ve smyslu tělesném i psychickém. Tento pravzor ohromných římských lázeňských komplexů zcela nevymizel z mysli ani architektů, lékařů a politiků při stavbě jejich moderních analogií, které začaly vznikat i v severočeských městech kolem roku 1900. Jedním takovým místem je i sídlo Oblastní galerie Liberec, bývalé městské lázně Františka Josefa I. z roku 1902.

Estetika hygieny vyzařující na nás dodnes z architektury a výzdoby těchto historizujících a secesních staveb je něčím, co úzce souvisí s oním moderním kultem antického ideálu, který dobře vyjadřuje zbanalizovaný slogan „v zdravém těle zdravý duch“. Ten nám v mnoha různých mutacích a podobenstvích neustále předhazuje i dnešní konzumní kultura a její vizuální reprezentace, v mnoha jejích podobách. Stručně řečeno, stejně jako se z našeho těla stala komodifikovaná oblast, na níž cílí řada produktů, tak se zbožím stalo i naše zdraví. Dnešní tělo je objektem obchodu. Chápání těla jako objektu, který můžete vlastnit a používat dle své kupní síly, bylo ostatně blízké i otrokářské antice.

Současní umělci se této problematiky ve svých pracích dotýkají velice často. A to v širokém spektru od konceptuálně pojaté a kriticky angažované tvorby, až naopak po tvorbu, která se zajímá především právě o onu zmíněnou estetiku zdraví, těla a hygieny ve vztahu k současné vizuální kultuře. Právě tuto „výtvarnější“ oblast současného umění vztahujícího se k tomuto tématu by měl představit náš výstavní projekt.Celkový rámec výstavy utváří site-specific instalace od Juraje Gábora, která vychází z konceptu výstavy v rovině mentální očisty, přes jasně viditelnou symboliku očisty vodou. Nosná konstrukce pomyslně evokující vodní hladinu odkazuje k původnímu účelu sálu, bývalému bazénu. Návštěvník proplouvá prostorem a ocitá se mezi nebem – skleněným stropem a dnem. Síla dřevěných vln tkví v pravidelnosti a měkkosti vedoucí ke zklidnění mysli. Zároveň se jedná o architekturu výstavy, když jsou ostatní díla vystavena na této dřevěné platformě a výsledná křivka zvlnění s nimi koresponduje.

Kurátorská koncepce Lenka Sýkorová, Viktor Čech.