Více než stovku děl od pěti členů maďarské skupiny
neo-avantgardních umělců Pécsi Műhely představí od 28. února nová
výstava v Muzeu moderního umění. Návštěvníci se mohou těšit na
fotografickou dokumentaci akcí skupiny, které zahrnují jak osobní
performance, tak i skupinové projekty a happeningy. Dobovou atmosféru
pak dotvoří objekty Karoly Halásze a také záznamy akcí, přepsané z
dobových videokazet.

„Kromě Károly Halásze představíme na výstavě díla Ference Ficzeka,
Károly Kismányokyho, Sándora Pinczehelyiho a Kálmána Szijártó, tedy
celou Péčskou dílnu, “ vyjmenovává jeden z autorů výstavy Ladislav
Daněk.

Pécsi Műhely ve volnějším překladu Péčská dílna, přesněji
Pětikostelecká dílna, působila v Pécsi v letech 1969–1981. Název skupiny
byl odvozen zčásti z názvu dílny, která ve městě pracovala v 19.
století na rekonstrukci katedrály, zčásti pak název vyjadřoval obdiv k
fenoménu Bauhausu, uměleckého učiliště, na kterém vyučovala anebo
studovala řada maďarských avantgardních umělců.

Členy Péčské dílny spojuje také „umělecké učiliště“, respektive
Střední umělecká škola. Ta sehrála zásadní roli v oblasti výchovy
maďarského uměleckého dorostu. Působila zde řada místních umělců jako
János Bizse, Ferenc Lantos, Diana Zs. Kovács-Bizse. „Klíčovou roli pro
Pécsi Mühely měl malíř Ferenc Lantos, který v ateliéru užitého umění
vychoval budoucí členy této umělecké skupiny a také například Tamáse
Aknaie, pozdějšího historika umění,“ připomíná Daněk.

První skupinové vystoupení těchto mladých umělců se uskutečnilo v
roce 1969 a následující rok pak jejich výstava putovala po dalších
místech Maďarska. Její reprízy se uskutečnily například v Budapešti či
Miškolci.

„Nejen z podnětů svého učitele Ference Lantose, ale také na základě
impulsů o generaci mladšího historika a kurátora umění Lászla Beka,
který byl od konce šedesátých let minulého století vedoucí osobností
maďarského neo-avantgardního a konceptuálního umění, se členové skupiny
Pécsi Műhely konfrontovali s aktuálními uměleckými trendy ve střední i
západní Evropě. A to v celé šíři dobově aktuální problematiky tedy od
neo-konstruktivního umění, přes konceptuální přístupy až po akční umění,
zahrnující happeningy, performance, body art a land art,“ vysvětluje
spoluautorka výstavy Štěpánka Bieleszová s tím, že členové skupiny však
vždy respektovali východiska pramenící z domácí tradice meziválečného
konstruktivního a avantgardního umění, které se pokusili přetvářet do
soudobého vizuálního jazyka.