Místa čekání a odpočinku
Česká Bříza 83, Česká Bříza
kdykoli nezávazně na zazvonění
pevná otevírací doba čt–so 10–18 h nebo jakýkoli den i hodinu po předchozí domluvě
Koncept výstavy vzešel ze Samovovo zimní přednášky architektonického cyklu 4OKNA / Obecný moment, v níž mapovala podněty pro vznik určitých staveb. Mezi ně patřily mimo jiné i drobné stavby jako chaty a autobusové zastávky. Na výstavě jsou malá stavební díla zastoupena ve fotografiích Veroniky Zapletalové a Macieje Rawluka, kteří se ve své práci jejich dokumentací zabývali.
Oba autoři přejali ve svém projektu roli výzkumníka a archiváře a vytvořili rozsáhlé cykly, které v podobě sběrného fotografického materiálu slouží jako sociologická sonda. Návštěvník výstavy má díky nim možnost vidět pohromadě množství prvků, které ve skutečnosti může vnímat většinou jen odděleně. Z množství fotografií působí radost a energie vynaložená ke stavbě a vylepšování víkendových obydlí. Veronika Zapletalová začala na projektu CHATAŘSTVÍ pracovat v roce 2000, kdy, jak píše na svém webu chatarstvi-architektura.cz, „…dostala sponzorský dar: Turistické mapy České republiky 1:50 000 od Klubu českých turistů. Strávila jsem dlouhý víkend nad téměř stovkou map, pročítáním zvukomalebných jmen vesnic a kopců a zaškrtáváním slov „chaty” oranžovými puntíky.“ Výsledkem její práce je dokumentární snímek a výběr 500 snímků z několika tisíc fotografií českých chat. Na výstavě Místa čekání a odpočinku je zastoupena částí tohoto souboru. Maciej Rawluk se zaměřil na polské autobusové zastávky, které oproti chatám zastávají i funkci veřejného prostoru. Jsou místem denního setkávání a současně ochranou před nepříznivým počasím. V současnosti bohužel některé z nich kvůli nárůstu automobilové dopravy ztratily svou funkci. Výpovědní hodnotu o polské kultuře obsahuje i Rawlukův poznatek, že často se u jedné zastávky objevuje v každém směru jiná stavba. Výsledek Rawlukova sběru je uspořádaný v obrazové publikaci „Przystanki polskie“. Zapletalová i Rawluk dokumentovali malou architekturu bez přítomnosti lidí.
Rozpor mezi vysokou a nízkou architekturou Sam řešil už v objektu Letní blití (2009). V případě této výstavy situaci vysvětluje: malá architektura = velké ambice. Mimo to, že výstava obrazově rozšiřuje zmíněnou přednášku a představuje autory, kteří zaměřili svou pozornost na neokázalé jevy, naplňuje současně nepsaný program galerie obsáhnout každoročně fotografii a architekturu.
K výstavě vyšel stejnojmenný katalog a je připraven doprovodný program pro školy.
text: Denisa Bytelová
