Miroslava Zychová a Bohumír Komínek / Jedno místo dvě cesty

Jedno místo: Hlinsko v Čechách

Dvě cesty: Miroslava Zychová, malířka a grafička a Bohumír Komínek, malíř a fotograf.

Mirka Zychová (12. 11. 1945, Polička) žije a pracuje v Hlinsku v Čechách a v Praze. V patnácti letech odešla z Hlinska do Prahy, kde studovala na výtvarné škole v Praze (1960 – 1964) a poté na Akademii výtvarného umění v Praze (1965 – 1971) u Ladislava Čepeláka a Karla Součka. Se svým životním druhem  Bohumírem Komínkem se po letech na studiích potkala opět v Hlinsku. Zde se společně zasloužili o záchranu čtvrti původních chalup kolem řeky Chrudimky, nazývané Betlém, která je dnes jednou z městských atrakcí. Mirka Zychová zde dodnes bydlí.

Mirka Zychová po svém zachycuje dobu, ve které žije a její reálie. Je malířkou absurdních zátiší, která se zdají být smyšlená. Autorka je všechny po té, co je utřídila ve své hlavě, sestavila i ve skutečnosti, a pokud se v nich nacházejí abstraktní tvary, i tyto v jejich hmotě zrealizovala a nakonec vše podle této předlohy namalovala. Její precizní malba by i proto mohla nést přídomek realistická, avšak v důsledku je Mirka Zychová spíše tvůrkyní specifické fantaskní výtvarné poezie, naplněné zvláštním vyrovnaným smutkem i nadějí, nežli autorkou realistických výjevů par excellence.

Zastoupení ve sbírkách: Národní galerie, České muzeum výtvarných umění, Galerie hlavního města Prahy, Národní muzeum Praha, Galerie MÚ Praha 3, Alšova jihočeská galerie Hluboká nad Vltavou, GVU Karlovy Vary, GVU Náchod, GVU Pardubice, GVU Polička, GVU Havlíčkův Brod a soukromé sbírky.

Jeden z pozoruhodných autodidaktů našeho výtvarného umění, solitér malíř a fotograf Bohumír Komínek (15. 3.1944 Hlinsko – 10. 6. 1999 Hlinsko) žil a pracoval v Hlinsku v Čechách kde se i poznal se svojí životní družkou Mirkou Zychovou. K výtvarnému umění tíhl již na základní škole jako osobě s nedůvěryhodným původem mu však nebylo dovoleno studovat a vyučil se nástrojářem. V mladém věku, jistě také vlivem stresu, který mu přinesla nedobrovolná profese, závažně onemocněl a dělnickou práci nemohl vykonávat. Působil jako promítač Filmového klubu v Hlinsku, a po té, co mu byla tato „podvratná“ činnost zakázána, začal malovat. Obloukem se dostal k malířství, které ho lákalo v dětství. Jeho tvorba nabrala za těchto zvenku nepříznivých okolností paradoxně svobodný vývoj, jehož směr určoval jeho tvůrčí a kritický duch. Takový přístup byl v té době malířským adeptům na Akademii v podstatě odepřen. Komínek vyvinul osobitý iluzivně reliéfní rukopis, spojený s vlastní technologií barev, akvarelu s příměsí latexu. Maloval sedm let, nežli jej opustil vlivem nemoci zrak. I za tuto krátkou dobu vytvořil velmi intenzivní a pozoruhodný příspěvek do dějin našeho výtvarného umění. Jeho svým způsobem magický realismus výstižně a působivě zachycuje náladu i  reálie období  normalizace na malém městě.

Lucie Šiklová, kurátorka výstavy