Miracula mundi. Divy starověkého světa v grafice 16. a 17. století

Legendární „divy světa“, nejpozoruhodnější stavby a sochařská díla starověku, budily obdiv a podněcovaly fantazii již od dob antiky. Počet a sestava „divů“ se během dob měnily. Klasický výčet sedmi divů starověkého světa zahrnuje: pyramidy v Gíze, zahrady Semiramidiny v Babylóně, Artemidin chrám v Efezu, sochu Dia v Olympii, mauzoleum v Halikarnassu, Rhódský kolos a maják na ostrově Faros (Alexandrijský maják). S výjimkou pyramid tato stavitelská a umělecká díla zanikla a jejich vyobrazení do značné míry vycházela z imaginace umělců.

Povědomí o obdivuhodných dávných stavbách přežilo středověk a idea divů světa byla probuzena v kultuře humanismu. Pro výtvarné umění toto téma znovuobjevil nizozemský malíř Maarten van Heemskerck, který ve spolupráci s rytcem Philipsem Gallem připravil grafický cyklus Osm divů světa (1572). Heemskerckova vyobrazení legendárních staveb inspirovala umělce po staletí. Na počátku 17. století vyšly další dvě grafické série; na Heemskercka úzce navazující cyklus podle Maartena de Vose (1614) a originálnější série Antonia Tempesty (1608). Výběr z těchto tří grafických cyklů bude jádrem komorní výstavy v grafickém kabinetu. Výstava bude obohacena o díla zapůjčená ze sbírek Královské kanonie premonstrátů na Strahově.

kurátorka: Petra Zelenková

místo konání: Schwarzenberský palác, grafický kabinet