Miłosz Flis: Deriváty

Galerie Vernon a Městská galerie ve Vratislavi uvádí sólovou výstavu mladého polského umělce Miłose Flise, která představí jeho malby, sochy a objekty experimentující s formou, významem a kulturním kontextem. Intuitivní, vizionářské a přitom hravé, to jsou synonyma, která mohou vystihnout Flisovu tvorbu.

Miłos Flis se narodil v roce 1986 v polské Lublini a v roce 2012 absolvoval obor sochařství na Umělecké akademii ve Vratislavi v ateliéru prof. Janusze Kucharskiho. Věnuje se sochařství, malbě, grafice a počítačové grafice a experimentuje jak s formou, tak obsahem. Zajímá ho jak abstrakce tak figurativní tvorba. Doposud měl tři sólové výstavy ve Wroclawi a účastnil se několika kolektivních výstav v různých polských galeriích.

Flis ve své tvorbě zůstává co možná nejvíce v intuitivní a přímočaré rovině: „Na základě předešlých zkušeností s malbou jsem došel k závěru, že proces tvorby obrazu se často konal bez zapojení vědomí, stal se rituální výměnou emocí mezi mnou a dílem. Postupem času se obrazy stávaly minimalističtějšími, úspornějšími a nechávaly prostor pro abstraktní juxtapozici barev.“

Pokud jde o sochy, u nichž má použitý materiál obrovský dopad na emocionální potenciál práce, se Flis spoléhá na plast, které považuje svým způsobem za součást kolektivního vědomí, za materiál, který hodně vypovídá o moderním člověku. „Výsledné objekty jsou často vyrobeny z nalezených nebo recyklovaných předmětů a jsou to moje osobní reflexe na současnost. Rád o nich přemýšlím  jako o možných objevech muže z budoucnosti, který v důsledku nějaké globální katastrofy neměl žádný kontakt se současnou civilizací. Mé objekty jsou intuitivní způsob, jak mu říct, co se může pokazit, "říká Flis.

Proč se výstava ve Vernonu jmenuje Deriváty  (pol. Pochodnie)? Kurátorka Kama Wróbel    uvedla, že „se jedná o slovní hříčku, ve které název přímo odkazuje nejen na slovo „pochodeň“, ale i „derivát“. Ten obrazně popisuje a jistým způsobem precizuje tvorbu Miłosze Flise, která je zajímavou sbírkou výpůjček a transformací. Je právě „derivátem“, protože je vzdálenou ozvěnou ready-mades, zakládající na nalezených materiálech, a tedy do velké míry není umělcovou autorskou kreací, ale opírá se o překomponování, deformaci a dávání těmto nálezům nového kontextu a nového života.“