Miloš Šejn – N M H T Í
N M H T Í v názvu výstavy poukazuje k důležité složce tvůrčího přístupu Miloše Šejna – a sice k práci s jazykem. Od počátku 80. let se objevují v jeho tvorbě tělesné kresby a malby, doprovázené zvukovým, verbálním projevem. Historický předobraz patrně odkazuje k některým principům avantgardních tendencí počátku 20. století propojujících poezii s výtvarným uměním. Možnosti této symbiózy však autor rozvíjí zcela osobitým způsobem, který jej volně propojuje zejména s tradicí akčního a konceptuálního umění, body artu a land artu. Také v jeho tvorbě hraje důležitou roli pohyb a procesualita, místo, prostor a čas a také práce s tělem. Princip pohybu umělce v sepětí se vznikem díla v čase je pak např. za kresbami a filmovým záznamem paralelně vznikajících během chůze.
Ekvivalentem zmíněných procesuálních kreseb a videí jsou obrazy Miloše Šejna z několika posledních let. V nich má vedle časových souřadnic důležitou roli výběr míst, k nimž si vytvořil ryze osobní citové pouto a k nimž se opakovaně vrací jako ke krajině svého života. Umělcův kontakt s krajinou má doslova fyzický charakter, do obrazů totiž vstupuje prostřednictvím vlastního těla. Dalo by se dokonce říci, že jeho prožitek z místa se odvíjí ve velmi intimním, takřka erotickém modu. Tyto asociace může vyvolávat i skutečnost, že materiálem mnohých obrazů je plátno s pamětí těla, prostěradla s „vráskami“ života. Napnutá v rámu je pak můžeme číst jako neopakovatelné intimní stopy příběhů, v nichž svou tvůrčí roli zanechaly všechny situační momenty: vedle morfologie krajiny a malby tělem i materiál, který na „malířském plátně“ ulpěl – tráva, hlína, květiny, větvičky, peří… V jistém smyslu bychom mohli Šejnovy obrazy označit za jakési časové „konzervy“ konkrétních objektivních reálií a subjektivních emocí a prožitků, zachycení poetiky místa a pomíjivé chvíle.
Miloš Šejn (*1947 v Jablonci nad Nisou) patří k nejpozoruhodnějším uměleckým osobnostem své generace. Jeho tvůrčí profil má takřka renesanční rozměry. Má nejen vzdělání v umělecké historii a estetice, doktorát z filozofie, ale pohybuje se suverénně napříč širokým spektrem disciplín vizuálních umění – od kresby, malby, fotografie, digitálního obrazu, přes film až po akční umění, land art a nejrůznější projekty a realizace ve veřejném prostoru. Významná je rovněž umělcova pedagogická aktivita. V letech 1990–2011 vedl Ateliér intermediální tvorby na Akademii výtvarných umění v Praze, jako hostující profesor působil rovněž v zahraničí na prestižních uměleckých akademiích v Aix-en-Provence, Carraře, Lublani, Stuttgartu, v Haagu a ve Vídni.
Nejvýstižnějším pojmem pro široké tvůrčí rozkročení Miloše Šejna je intermedialita, v níž se „…uplatňují nejen obrazové či vizuální nástroje, ale i text, slovo, tělesný pohyb a samotná duševní aktivita“ dotýkající se rovněž tématu vizuální percepce. Stěžejním tématem Miloše Šejna je krajina, či ještě spíše fascinace tajemstvím přírody a jejími zázraky v nejširším slova smyslu. Výstava připravená pro galerii Artikle, představí podoby autorova zkoumání vztahu textu a obrazu tak, jak se rodí v jednotě místa a času, v okamžiku tělové interakce s krajinou. K vidění bude kolekce děl z let 2015 – 2019 sestavená z několika rozměrných pláten, digitálních tisků a videa.
Kurátorka: Kaliopi Chamonikola
