Milan Mikuláštík: Hiát

Performance 10. 9. v 18hod.

Doprovodný program 15. 9. 2018: 14–16:00 animační dílna pro děti, 16–17:00 komentovaná prohlídka k výstavě i k výstavní činnosti Altánu Klamovka.

Milan Mikuláštík je na české scéně již etablovanou osobností pohybující se jak na poli aktivního umělce, tak i kurátora. Mikuláštíkova samostatná tvůrčí činnost byla v posledních letech zastíněna aktivním členstvím v umělecko-aktivistické skupině Guma Guar. Dalo by se říci, že se po deseti letech skupinové činnosti vrací k samostatné tvorbě, která je však logicky poznamenána tvůrčí synergií z Guma Guar. Pro Mikuláštíkův rukopis je velmi důležitý politicko-společensky angažovaný postoj. Jako kurátor připravil několik desítek výstav, které se do vývoje českého výtvarného umění zapsaly jako zásadní. Jako kurátor působil v pražské NoD či je stále aktivní v Galerii NTK v Praze. Vedle toho také působil jako pedagog na pražské UMPRUM v ateliéru Supermédia.

Aktuální Mikuláštíkova tvorba se pohybuje především v médiu readymade a instalace. Obsahově ho fascinuje funkce muzea jako instituce uchovávající historické artefakty. Rozvířením myšlenek kolem originálu a kopie autor vytváří dekonstrukce kontextů a to ironickými hrami, které nás mohou uvádět jak k rituálům pravěkých hominidů, tak k dnešní lidské snaze o vědecké poznání pomocí nejnovějších technologií. Balancování na hraně smrti a nesmrtelnosti je pro současnou výstavu pro Altán Klamovka signifikantní. Výstavou s názvem Hiát se vzájemně prolíná svět banality a konzumu v kontrastu k odkazům do historie. Autor na výstavu kriticky pohlíží jako na specifické umělecké médium. Součástí díla je i performativní gesto autora během vernisáže i v průběhu výstavy, které se stává stejně důležitým jako samotná statická instalace. Termín Hiát označuje obecně mezeru, skulinu či trhlinu, v geologické terminologii pak časový úsek, během něhož nedocházelo k usazování sedimentů. Vyjmutím jednoho článku ze skládanky se nám ihned narušuje celkové pochopení současnosti a to právě přes historii. V jednom z readymadů pro Altán Milan Mikuláštík řeší historické kresebné výkresy architektonických prvků ve tvaru nádob, které jsou autorem postprodukčně „zničeny“ logy firem zabývající se kryogenikou neboli fyzikou nízkých teplot. Zapojením karbonového kopírovacího papíru a užití uhlíku pro nákres jejich log, nás vtahuje do historie. Současně však kryogenní uschování nás vede k budoucí možné nesmrtelnosti. Dílo se tak cyklí a samo sebe popírá. V dalším díle Narcis autor pracuje s vodní hladinou a ekologickým momentem. Opět přítomná banalita každodenního dne v dostupnosti vody v půllitrových PET lahvích až z daleké Francie nás metaforicky uvádí ke sebezahledění společnosti bez ohledu na ekologickou stopu, kterou po sobě zanecháváme. Tyto dvě díla ze skládanky čtyř děl se současně odkazují k samotnému kontextu neogotického altánu jako galerijní instituce. Částečně citují z tvarosloví i z původní hypotetické funkce romantizující budovy v parku Klamovka, která podle vyprávění místních říká, že altán sloužil jako studánka minerálního pramene Praga. Oproti tomu dvě zbývající díla pracují bez kontextu místa vystavení, ale s o to vetší lehkostí a to v oblasti paleontologie. Pro čtení výstavy Hiát je důležitá práce s banalitou, kritický pohled na současný vývoj společnosti a vědomá produkce „anti-umění“.

Lenka Sýkorová