Milan Kunc – Pop Surrealism

Milan Kunc (1944) je významný česko-německý malíř, jehož kresby, malby a další díla jsou vystavena v mnoha muzeích po celém světě, nejčastěji v České republice, v Německu a v USA. Mnoho z nich je také v soukromých sbírkách milovníků moderního umění. Obecně je považován za umělce, jenž spoluvytvářel podobu postmoderního malířství.
 
Životní běh malíře Milana Kunce je pestrý, stejně jako jeho obrazy. Po okupaci Československa zůstává v Itálii, poté odchází studovat na Akademii v Düsseldorfu, kde se mu dostalo pozvání Josepha Beuyse a stává se jeho žákem (1970). Kunc byl jedním z mála, kdo v jeho ateliéru skutečně maloval. Po odchodu Beuyse z Akademie přechází Kunc do ateliéru Gerharda Richtera.
 
Od roku 1974 Kunc vytváří provokativní malby vycházející ze socialistického realismu a kýče. Tuto část tvorby nazývá Trapným realismem. V letech 1978 a 1979 vzniká „ost-pop“, kde umělec používá a kombinuje atributy propagandy socialismu a symboly západního konzumu a reklamy. Tato etapa vrcholí performancí na Rudém náměstí v Moskvě (1979). V roce 1979 spoluzakládá s Peterem Angermannem z Düsseldorfu a Janem Knapem (1949), tehdy žijícím v New Yorku skupinu Normal. Společně malují obrazy, v nichž rozeznáme charakteristický rukopis jednotlivých aktérů, jsou veselé, plné humoru a lehkovážností, které nemají daleko až k cynismu. Chtějí dělat obrazy srozumitelné všem.
 
Píše se rok 1980 a v Evropě i Americe vzniká nové umění, malířství zažívá obrodu. Skupina je pozvána a jako jediná z Evropy se účastní Times Square Show (1980) v New Yorku. V témže roce je Kunc pozván k účasti na kolektivní výstavě mapující tehdejší mladé světové umění v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Saint-Etienne společně s umělci, kteří jsou dodnes vidět na umělecké scéně. Po úspěchu skupiny Normal v N.Y.C. Kunc samostatně vystavuje v Los Angeles a stává se pevnou součástí expandující East Village scény, která vznikla v New Yorku počátkem 80. let.
 
Po roce 1983 se Kuncova malba zbavila expresivity a zjemněla, jeho klasická technika s přesně formulovaným obsahem sahajícím od ekologie k přírodnímu mysticismu až k neoklasicistní tématice je znovu v opozici proti všem tendencím. Umělec maluje portréty, zátiší, krajiny a alegorické výjevy, které jsou plné neskutečných nápadů, humoru, invence a fantazie.
 
V druhé polovině 80. let se Kuncovi otevírá Evropa, vystavuje v Londýně, Madridu a v Miláně. Kunc v 90. letech již nepracuje s ikonografií minulých dekád. Více se také věnuje krajině i portrétu, aktu a dalším oblíbeným tématům. Obrazy má jako vždy promyšlené, rozvržené, rozehráté v několika psychologických rovinách. V jeho práci nejde o provokaci, vždy chtěl vyjádřit svůj postoj k věcem, které jsou nevyřčené.
 
Po dvou výstavách v Praze v 90. letech se jeho tvorba objevuje opět převážně v zahraničí. Z jeho prací sálá neuvěřitelná pohoda a klid. Ten také cítíme z některých Kuncových obrazů posledních let (např. Andělská louka. 1994; Kytice. 2006). Umělec užívá v květinových zátiších plátkové zlato jako plošné pozadí. Gotika je pro něj inspirující, stejně jako raná renesance – umělci quattrocenta a také surrealismus. Světoběžník Kunc se po několikaletých pobytech v Římě (1988–1991) a New Yorku (1995–1996) znovu vrací do Kolína nad Rýnem, od roku 2004 začíná žít v Praze. Skupina Normal byla v roce 2005 poctěna historickou výstavou na Prague Biennale 2 s reprízou představenou v Itálii.
 
Více informací na: milan-kunc.com