Site-specific instalace Michala Kindernaye přispívá k celospolečenské diskuzi o udržitelnosti života, vymírání živočišných druhů, zániku fauny a změně klimatu. Zvuková socha je specifický druh uměleckého objektu, kde zvuk nahrazuje tradiční výtvarné prvky a stává se hlavním nositelem významu. Na rozdíl od klasických soch, jejichž smyslem je hmatatelný materiál, pracuje s nemateriálním fenoménem, jehož proměnlivost a přítomnost v prostoru jsou klíčové. V tomto připravovaném díle bude socha tematizovat objekt jako takový, ale nejdůležitější místo zde zaujme samotný zvuk a způsob, jakým rezonuje s prostorem a reaguje na okolní vlivy.

 

Spálená krajina reproduktorů není pouze objektem pozorování, ale aktivní složkou vztahové ekologie – prostorem pro znovuzapojení těla, vědomí a přírodního elementu, jeho smrti i znovuzrození. Požár může znamenat výrazné narušení ekologické i vizuální kontinuity, přesto zde může dojít k resetu ekosystému a jeho návratu na raná stadia sukcese. Paralela mezi ekologií lesa a vnitřní krajinou člověka odkazuje na koncept ekopsychologie, která mimo jiné reflektuje duševní zdraví ve vztahu k environmentální integritě.

 

kurátorka: Anna Horák Zemanová