Michaela Spružinová (*1983) je z Děčína pocházející autorka, která je už řadu let spojena s Ústím nad Labem, místem, kde studovala i žije. Vizuální či intermediální umělkyně sice vystudovala na Fakultě umění a designu UJEP u Ilji Bílka, působila zde i jako asistentka v ateliéru Sklo, ale že by byla sklářská výtvarnice, slyší velmi nerada. I když je spojena především s tímto materiálem. Vysvětluje to logicky, především tím, jak tradičně je sklo vnímáno. Michaela vám opravdu nevytvoří vázu – klasickou, ani jinou.

 

Okouzluje ji nalezené sklo, odpady; materiály, které někde přímo vyhodí, jinde vyprodají za pár korun a ona vypráví, jak to sežene, oči jí svítí. Ale dál už jí zajímá, co vznikne. A najednou je tak důležité sdělení, že má člověk pocit, že kouzlo materiálu se ztratilo. Komentuje různé společenské záležitosti s ironií jí vlastní, přitom vůbec ne prvoplánově. Vypsat, kolika věcí si všímá a umělecky je glosuje, mi připadá nepodstatné, je to nemalá řada. I v „kalužích“ – jak říká pracím, které tvoří většinu náchodské výstavy – má divák neodbytnou vzpomínku na koláž. A co jiného vlastně mohou být seskládané střepy, které jdou do pece systémem „řízené náhody“?

  

V době polévání obrazů v galeriích a prezentování nekrásy jako umění je tvorba Michaely Spružinové osvěžením, protože přináší krásu – i když s ní primárně nepracuje, a jistě by se nad tímto konstatováním bouřila podobně, jako nad sklářskou výtvarnicí. Její díla jsou kresebná, a je to logické, stačí vidět množství kreseb, které ona bere jako pracovní nákresy, ale ty kresby mají rozhodně vyšší vizuální hodnotu než obyčejná skica.

  

Že asistování v ústeckém ateliéru nebylo náhodné, o tom svědčí její působení na Fakultě multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně, kde je už od roku 2010. Vystudovala i Kurátorská studia na své alma mater a podílela se i na řadě ústeckých výstavních aktivit. Jako důkaz toho, že je svět malý, může posloužit třeba to, že kurátorovala výstavu Dirka Großera v roce 2017 v ústecké galerii Deska, stejného výtvarníka, kterého loni prezentovala náchodská galerie.

  

kurátor: Petr Pokorný

  

Výstava z cyklu Umělci do 40 let