Metamorfeliéry

Michaela Mertlová
Miroslava Večeřová
Kateřina Kučerová
Martin Kolarov
Iveta Schovancová
Filip Dvořák
Markéta Jáchimová a Bubák

Nahlížíme do ateliérů, jež si zachovaly tradiční název, jejich studenti však svým zaměřením překračují původní specifickou orientaci média. V prostoru imaginární galerie dochází k interakci a prolínání děl jednotlivých autorů, a k zaznamenání proměn klasických přístupů v nové neomezené formy.

Překročení media se pro současnou generaci jeví jako logický důsledek předchozího historického vývoje, postupného uvolňování jak formálních, tak obsahových hranic. Spolu s ateliéry, které již název přizpůsobily rozsahu své činnosti (multimediální, intermediální), jsou tato uskupení dědici předchozích experimentujících hnutí, jako např. Black Mountain College a dalších, rozvíjejících se hlavně v 2. pol. 20. stol. (Noví realisté, Pop art, Neodada, Funk art, atd.). Na rozdíl od jejich kolegů se zde nabízí otázka, z jakého důvodu si ponechali původní název. Zda je to důsledkem setrvačnosti určité tradice, nebo zda tento jev přece jen odkazuje na odlišný přístup, který však na výsledném díle nemusí být patrný.

Efekt prostupnosti a přeměny je demonstrován i na celkovém pojetí galerie. Nedostatečný prostor je zde dotvářen imaginární místností, otevírající divákovi svou náruč jen zčásti. Stáváme se jakýmisi voyery nahlížejícími na stále se opakující soukromá představení, aniž by jejich aktéři brali ohledy na to, zda jejich výkonu někdo doopravdy věnuje pozornost.
Nejčastějším vyjadřovacím prvkem se stává performance, jakožto nejzákladnější vymezení se od tradičních medií. Namísto klasického uspořádání výstavy, kde umělec do místnosti umisťuje svou tvorbu, má zde k dispozici určitý prostor a čas. Výsledkem je pak videozáznam – jakási koláž krátkých výstupů vzniklých na jeden záběr. Jedná se tedy o společné dílo studentů, které se spontánně rozvíjí přímo ve výstavním prostoru.