Přemýšlíme v dualistických schématech: život/smrt, digitál/analog, rozum/emoce atp. Žije se tak pohodlněji. Proto nás současně zajímá každé rozrušení a znejistění těchto protipozic v jejich triviálnosti a předvídatelnosti. V projektu, který Matěj Pavlík připravil pro Galerii mladých, se tak děje v duchu forenzního i spekulativního obratu v umění, a to skrze propojování historiografie a umělecké interpretace. Východiskem je mu pozoruhodná a mnohým neznámá skutečnost, že někteří akademici i politici se v období pozdního socialismu obraceli k západnímu esoterismu, přičemž jejich zájem šel ruku v ruce s dobovou intelektuální reformulací marxistického materialismu. Potřeba léčby jednotlivců i veřejného prostoru reagovala na konkrétní krize vrcholné modernity a účinkovala jako kompenzace odcizení či bezmoci člověka vůči postupující modernizaci společnosti. 

  

Se svérázným řešením a snahou o vymanění se z odcizení vůči modernitě a modernizaci obecně přichází právě vědecké techniky a technologie. Jejich poznatky ale vedou buď k anti-modernímu esencialismu nebo jsou příslibem nové socialistické avantgardy. Matěj Pavlík tyto projevy spojuje s tehdejší deziluzí plynoucí ze selhání marxistické emancipace, což chápe jako zřetelnou analogii k současnosti včetně častého propojování esoteriky s politickou imaginací v současném umění. Na pozadí historických reálií tak zpochybňuje domnělou neslučitelnost materialismu a esoterismu, či autonomie mysli a vědomí. Není náhodou, že pro svůj záměr Matěj Pavlík využívá médium fotografie a filmu, které jsou spojené s přetrvávajícím přesvědčením o důvěryhodnosti technického záznamu předčícího lidské smysly a paměť. Ale jak se dá předpokládat, tato „víra“ je klamná.  

 

kurátorka: Marika Kupková